Jdi na obsah Jdi na menu

Jizni Expudice pristava (vynatky z deniku)

19. 2. 2007

14.2.2007

Prvni cast letu z Taipeie do Auckladnu spime a druhou se trapime, protoze se nesmime koukat ven, kde je oslnive slunce a nadherne modry ocean. Hodinu a pul pred pristanim se vstava a my se konecne kochame a fotime. Zase se nacpeme a uz ho vidime! Dela cest svemu jmenu. Aotearoa - Dlouhy bily oblak visi nad nejsevernejsim cipem Severniho ostrova, ktery vypada jako ocas ryby.

Placeme dojetim, fotime se jak placeme dojetim a pak nejmekci pristani, hladky pruchod vsemi kontrolami, letistem a uz muzeme nasat hladivy a vonavy vzduch.

15.2.2007, 8:10

Vyrazime z backpackeru do bazaru plneho spacich cestovatelskych auticek.

Bazar ale moc plny auticek neni, je jich tam kolem desitky a jsou stara a draha, a tak to brzy vzdavame.

Rozhodnuti: Pujcime si auto do pondelka a v nedeli koupime Vana na trhu u Aucklandu.

V Icku nas ceka tvrde rozcarovani - v celem AKL neni jediny vuz na pujceni. Rychle menime plany - serem na Vana, i kombik bude dobrej, hlavne kdyz vypadneme z mesta. Z nastenky v backpackeru strhavame dva inzeraty, jeden od Cechu, druhy ne. Cesi auto nakonec neprodavaji, volame Benovi, zjistujeme, ze stoji i s autem o dva bloky dal. Okamzite vyrazime.

Jmenuji se Ben a Subaru Legacy a oba vypadaji sympaticky. Jeden ma klobouk, obri modry gumovy drevaky, druhy je bily a na prvni pohled zachovaly, zdaji se jako velky pohodari. Hned nasedame a vyzvydame o tom druhem na tom prvnim, co nas napada, ale stejne nam je uz jasne, ze do toho jdeme. Popojedeme kus, pak se projedu ja (za mohutneho stirani, razeni pravou rukou ve vzduchu a dalsich beznych ukonu), mrknem na neuveritelne jednoduchy a cisty motor a je hotovo. Tvrdym petivterinovym smlouvanim srazime cenu z 2300 NZD na 2000 (na to, ze je Ben z Izraele, moc zidovsky neobchoduje) a jedem na postu (!) prehlasit Subaru na me.

Vecer si uzivame v mistnim parku aspon trochu prirodi. Travicka je mechova, kolem nas hebe, palmy a kebice. Mliko, maslo, jabka, vsechno to chutna opravdu tak skvele, jak si pamatujeme. Vracime se v pul 10 ozarenym mestem, zalehame a konecne se poradne vyspime.

16.2.2007

Vzpominkove vylezame na sopku Mt. Victoria, ze ktere je bajecny vyhled na mesto. Je to ta sama, ze ktere jsme cuceli kdysi davno. Potom krtime auticko na Vocka Sislaka (vypada tak) a nachazime v nem zachovaly kempingovy vybaveni, vcetne velkyho plynovyho varice a rezervnich bomb. Chcem uz konecne vypadnout z AKL na sever, ale neni to tak snadny. Northern Motorway c.1 nakonec trefime nahodne po 3 hod a 50km bloudeni.

Vocko slape jako hodinky (az na sjety gumy) a my mirime pres Warkworth (obri nakup za hubicku) do Waipu, kde by mel byt kemp, u ktereho jsme tenkrat spali a rano nas sokoval Pacifik. Odbocku na nejaky kemp nachazime, kemp vypada skoro stejne, ale nejsme si uplne jisti. Rozkladame spani vedle kempu venku, ale vlhneme, a tak se ukladem do kufru auta. Nebe zari hvezdama a Jizni kriz spi.

17.2.2007

Jakmile nas rano probudi slunce a my vyhledneme ze dveri kufru, je vsechno jasne. Pred nami se hned za kempem rozprostiraji presne ty duny, presne ten ocean a presne ty skaly v nem, jako tenkrat. Popojizdime co nejbliz a utikame na plaz.

Je to neuveritelny! Po 4 letech, na druhy strane zemekoule, vicemene na slepo, trefime presne to misto, ktery nas tenkrat uchvatilo. Cely se to tu jmenuje Bream Bay, kemp je Uretiti Campside. Vracime se pro bagly a potkavame Izaiuse, zelandskyho kapitana australsky armady, neskutecnyho pohodare s neskutecnou zasobou chlastu, kterou jeste v prubehu dne doplni. Ma pry zenu Maorku, 4 deti, vypada na 50 a je mu 39, bojoval v Iraku a Bosne a je nahy.

A opily. A cim dal vic.

Povidani s nim je fajn a sampano v priboji taky, ale pak se zacina opakovat a v poledne uz sotva stoji. Je z naseho pribehu o navratu na tohle misto uplne paf, neustale se objimame, treseme si rukou a po maorsku prikladame cela, az uz toho mame dost a odchazime vypulirovat Vocka Sislaka. Izaius se s nami louci hodinu, po ste nam vyklada o nasich skvelych aurach a jak jsme bezva (proklada to neustalym fuck a bloody), musime mu nechat adresu a pak trochu place, jako bychom odchazeli do vecnych lovist a ne mejt auto.

Vcera jsme si konecne dali vynikajici fish and chips a Jip Jop zmrzlinku, obrovskou a vytecnou.

zapsal Tom