Jizni Expudice pracuje II. (vynatky z deniku)
15.7. nedele
Dospime az do deviti, a kdyz rozhrnem zavesy, je modry den, teplo a slunce a vubec ne osklivo, jak strasili v predpovedi. Po kontinentalni snidani filetuju snappery a donutim vzdorujici Lucku, aby taky jednoho vykuchala. Pres plac, nadavky a vyhruzky, ze se pobleje, se ji to docela povede. Trosku uklidime, ja pisu denik o rybarske vyprave a vyvalujem se na verande v tricku na slunci a pak si zahraju na harmoniku blues s Johnem Lee Hookerem a spol. a vubec to neni zly dopoledne.
K veceri vyrabim sushi ze snappera (po protestech Lucky bohuzel orestovaneho, a ne syroveho), avokada, nakladaneho zazvoru a ryze, nechybi samozrejme rasa a na ochuceni sojovka a wasabi. Roluju to pravou bambusovou rohozkou a moc mi to nejde, ponevadz neznam ty grify, ale vysledek neni spatny a vypada to a chutna skoro jako original. Jen by to chtelo mensi ryzi a ostry nuz. Nacpeme se, ja se primo prezeru, myslim, ze pristich nekolik tydnu nebudu prijimat potravu.
A Rough Guide a spat.
17.7. utery
V noci me probudi zizen po 3/4 uzeneho kurete, ktere jsem sezral k veceri bez chleba, i s kuzi, coz se ukaze jako chyba. Po napiti se totiz zajdu vycurat do sadu a pak se nestacim divit a jdu si premachnout trenyrky a najit Endiaron. Coz se mi nedari, proto probudim Lucku a ta pak nemuze usnout. Ja nejaky cas taky ne, jak sleduju sve vnitrni pochody a probublavani.
Rano si strihnu dalsi Endik a par zachodu a sedim smuten schliply u caje, zatimco se Lucka cpe mlecnou ryzi s cerstvymi jahodami (od Sedi, jak jinak).
Dva prasky si schovam do kapsy a doufam, ze se nebudu muset v sadu moc ohybat.
Sazime stromky, tentokrat o dost vyssi, nejmin trimetrove, ale jinak je to stejne. Brisko i niz to drzi a na obed uz mam hlad, ale Lucka mi povoli jen 2 banany a jednu tycinku a zakaze kiwi ze stromu. Jezdim i traktorem, jednou se bravurne otocim couvanim mezi radky a jednou hloupe uviznu trajlerem mezi stromky, az musim odpojit traktor a zasibovat rucne. Takze 1:1.
Pracovni den koncime nasivanim igelitu, dojdou nam v pul paty, tak se jde domu. Dyl uz to vazne protahovat neslo, i kdyz Brazilec pro to opet delal vse. Navic se snazil objet svym autem obri louzi, sklouzla mu kola, zapadnul a jeste naboural naraznik. Nejdriv nabori traktor a ted auto! Neskutecnej pracant.
Vecer se mi podari nastvat (hodne) Lucku cvachtajici s Betkou a z posteli se potom kazdy zaryte sam divame na mini DVD na Rozmarne leto. Ten film je genialni a cestina neskutecne vtipna a okouzlujici. Misto abych se zabral do anglictiny, zamilovavam se cim dal vic do materstiny.
18.7. streda
Okouzleni cestinou pokracuje i dnes, poustim si do sluchatek MP3 Plihala a taham bambus za bambusem. Ale pomaloucku.
Brazilec dovedl sve flakacstvi k dokonalosti a misto prace usnul v aute. Na dalsi uz s nami ani nejel a pak zmizel. Posledni stace je dosazovani kiwi stromku daleko od nas. Zbyle plody nad draty jsou sladke jako med a my symbolicky uzavirame kiwi - kruh, od trhani az po vysadbu.
Po praci se nam zas do niceho nechce, sedime s kafem na verande a vychutnavame si zbytky nadherneho dne, horkeho a letniho - naposledy jsme takovy zazili snad nekdy zacatkem cervna, ci v kvetnu. Leto se vraci!
Dostanu chut na blues a par si jich s legendama strihnu, placam bosyma nohama couhajicima z pracovnich dzin o prkna verandy a foukam skrz harmoniky do sadu a kornoutku z dlani a pripadam si jako starej otrok s bavlnou v kudrnate hlave. Asi nejsem sam, Ivan mi prijde hodit dvacetnik, abych tam dal neco rychlejsiho. O.K., massa.
19.7. ctvrtek
Dneska nam (aspon teda klukum) Tom vynahradil vsechny pohodovy prace z drivejska. Od pul 8 rveme ven obri hreby, ktere jsou prorazene dutymi traverzami do podpernych sloupu. Mame kladiva, pajcry, stipacky a staflicky a hrebiky se brani skrytymi hlavickami, drhnutim o drevo i kov a tunovymi vetvemi, pod nez se skryly, abychom se k nim vubec nemohli dostat.
Na takto rozebirany sad se vytrvale snasi drobny destik prosyceny nasimi nadavkami, busenim kladiv a obcasnym hrozivym zvukem sesmeknuteho pajcru, doprovazenym dalsi nadavkou nebo zaupenim.
Holky ustipavaji draty z traverz, Lucka navic kope jamy pro stromky, a kdyz po 12te destik zesili na sprchu, mame toho vsichni plne zuby a jedeme domu. Ja s Ivanem jsme radi, ze az na stenice mame cele ruce, a vsichni dohromady, ze se prevleceme do sucheho.
Zajedeme k Tomovi domluvit dalsi dny a praci. Krome nej nas privita Ralf a mala Harriet, 16ti mesicni krasna holcicka usmivajici se tmavyma ocima a ridkymi zoubky. Holkam sklapne, aby ziskaly Toma a sad, je ted skoro vyloucene, takova konkurence se neda trumfnout.
21.7. sobota
Velmi zajimavy den plny nevsednich udalosti. Strihnul jsem si 9.5 hod prace v lijaku, All Blacks vyhrali pohar Tri Nations a Ivan si vyrazil zuby.
Od pul 8me makame v rozebiranem sadu, holky dostipavaji dratky a ja s Ivanem zase tahame hreby. Kdyz holky dostrihaji, maji vycistit sad od schozenych breven, ja mam jezdit s trajlerem a ony nakladat, coz se nekona, nebot kdyz ucim Lucku nastartovat, traktor skytne, vyplyvne z motoru par jisker a pak jen nezucastnene tika. Po obede nam privezou traktor novy, velice velice stary, ktery moc nebrzdi, moc nejede a plyn najdeme az pote, co odklopime kastli a vystopujem ho k pace u volantu, do ktere bych to nikdy nerekl. Podari se nam nalozit jeden prives a mne proklickovat radkami, holky ho vykladaji v pralese pod kopcem, ja se vracim zpet k rozebirani, kde u auta potkam Ivana, kterak si vyplachuje vodou usta a v prstech svira vetsinu sve dvojky vlevo nahore. Vedle nej se vali prelomeny pajcr, zelezo tluste jak prase na dva kusy, Ivan ma ve fousech krev a rozseknuty ret a nevi, jak se to vlastne stalo. Lucka s nim jede shanet zubare a ja taham dam v zapocavsim destiku.
Okolo treti dest zesili, zbyle holky se chouli v boude u trajleru a nic nedelaji, nalozim je tedy a zavezu je na silnici, kde stopem urazi zbylych 500m domu. V lijaku taham dal, nakladam dal, vozim dal a navzdory plastence jsem prochcany jak jetel, od pracovnich bot pres dziny az do pasu. Nasakle dziny ztezkly a sesunuly se spolu se slipy nekam ke kolenum, ja si je zaprasenyma rukama nemuzu popotahnout a tak si pripadam jako Lucka II., jejiz permanentne popustene kalhoty a hola prdel jsou povestne.
Ze sadu me privezou holky a vterinu po nas dorazi do Domu hruzy i Lucka s Ivanem z Taurangy s novym zubem. Nasim hochum, masticim zlutozelene Wallabies, fandime s Sedou v hospode a po dvou pivech ziskame pohar a bloody Aussies jsou zklamani, ale berou to sportovne a Sedovi predame Kapitana Morgana pro Kapitana Pepu a vracime se destem a tmou.
Stale prsi, mala kaminka svlazuji vzduch v pokoji, me berou plotynky a Lucku zaskoceny krk a mam takovy pocit, ze je docela dobre, ze je zitra volno.
22.7. nedele
Z postylek se vykutalime v 9, sadem se prohani vichrice s destikem a sychravo. Vydatna snidane s parecky a cerstvou cibuli splachnuta kakajickem za tonu Trabandu a kolem poledne do mesta plavat a reklamovat Lucky stare gumaky.
Po veceri zajde Ralf na navstevu a setrvava s nami i pote, co se zastavi Tom a chce ho odvolat. Pak ho posleme domu, on se ale znovu fikane vrati, procez se Tom po devate zastavi jeste jednou, specialne pro nej. Asi bude mit Ralfik pruser.
Jeden svaracek si vezmem k posteli, mala kaminka bojuji s chladem prodirajicim se soupackama zvenci, noc bude jasna a ledova a je to 5 mesicu a pul, bezmala pul roku, co jsme celi vykuleni pristali v Aucklandu, a taky dva denicky, den po dni, bezmala pul roku se do nich veslo, zmizelo to v nich jako v nas, smrsklo se to jako nic, ale zanechalo to v nich stopy, jako v nas. Za par dni v Te Puke skoncime a ve Waihi Beach zacne nase dalsi NZ etapa. A nove stranky novych deniku. Tak jo.
23.7. pondeli
Prvni zapis v novem denicku je optimisticky. Prace tu, v Te Puke, bude jeste do ctvrtka, a navic prace opet libova. Prochazet se mladym sadem a narovnavat podperne bambusy. To je narez! Nachodime sice par kilaku a z utahovani plastikovych pasku mame odrene prsty, ale zatim je to nejpohodovejsi rachota, co jsme kdy meli.
Odpoledne se zastavi Tom a sdeli nam radostnou zpravu, ze je treba srovnat vsechny bambusy u stromku, co jsme na zacatku kdysi oprunovali. Vichr, jenz od dopoledne prohanel mracky po modrem nebi, utichnul a razem se oteplilo. Ranni dabelsky mraz je zapomenut a my se v teplem svetle kloniciho se slunce premistime do Domu Hruzy, kam za nami po chvili dorazi Seda. Posedime a pokecame na terase o tom, jak se tesime na cestovani a o ponorkach a tma spolu s chladem se plizi sadem az k nasim kotnikum a uz s nami klepou.
Predvcirem jsme poslali kapitanu Pepovi rum a dnes napsal: "Ahoooj kadeti, moc vam dekuji za medicinu a ze se hodi - jsem rozmr...y jak stara kocabka asi chripka tak ji zkusim vypalit - az budou vhodne podminky dam vedet a vyplujem za dobrodruzstvim - dik lovu zdar Pepe."
My odepiseme:"At ti slouzi, stara kotvo. Uzivej ji v malych davkach v neomezenem mnoztvi. Na fish adventure sme vzdycky ready! Diky a jez kiwi, sou zdravy. Plavcici T+L."
A o tom taky s Sedou povidame a jak v lete zajedem chytat a jeste driv, az se Pepa uzdravi a klapne pocasi, a pak Seda odjede a ja se snazim zprovoznit kamna, ktera stavkuji i pres me snahy uvnitr nich a`la "vyderzaj pioner," a vypada to na ledovou noc a Lucka propada panice a ja nakonec zjistim, ze byla mirne vypadla zastrcka a proud do nich sel jen mirne, zatimco do me dost (nejak zdejsi sit nechapu).
K veceri Lucka vytvori bozske brambory s cibulkou, cesnekem a sunkou, to cele zaleje bilym jogurtem z krabice a ja se prezeru a nemuzu dychat.
Prizene se znovu vichr a tlaci pred sebou teplejsi vzduch, a tak dnes v noci nemrzne, a kdyz me o pulnoci vyzene ze spacaku muj mocacek, preziju to v sadu bez omrzlin.
24.7. utery
Vstavame opet pred sedmou, Ivan s Betkou, kteri uz tyden prespavaji v hlavnim pokoji, nebot jim pod jejich pokojem zrejme potratila vacice a pak tam sama spachala sebevrazdu (alespon to tak podle neuveritelneho zapachu vypada), se nejak dnes nechteji probudit, ale nakonec v pul osme uz vsichni courame nekonecnymi radami stromku a rovname a utahujem. Po poledni spechame do Kati Kati na trening na hydralade. U pakace postava dav omonterkovanych lidi, Kevin - sef nas rozdeli do skupinek a my si muzeme zadarmo zaradit na "labutich", co hrdlo raci. Na prvni pohled vypada zluty ramenaty stroj hrozive a slozite, ale ridit tenhle kos na ctyrmetrove ruce a podstavci se tremi kolecky, z nichz ta predni jsou nezavisle pohanena, je snadne a zabavne. Protoze k cesani avokada potrebujete volne ruce, ovlada se vse nohama. Na dvou krajnich pedalech stojite, pravy pedal dopredu znamena zatoc doleva, dozadu zatoc doprava vzad a s levym to same, ale naopak. Oba pedaly dopredu znamena jedete dopredu, oba vzad vzad. Prostredni pedal vpred nahoru, vzad dolu. Vyzkousime si to vsichni a je to pro nas logicke, az na Lucku II., ktera se toci stale doleva vzad a tvrdi, ze to nefunguje, a podruhe uz do kose nevleze.
Zpet do Domu Hruzy, mnam mnam rybi p omazanka a Ucastnici zajezdu. Vcerejsi nenapadne svihnuti vetvickou do praveho oka mi dava zabrat, mam ho krvave jak Rocky v poslednim kole a zeje v nem dirka, jakou mival Cip. Lucka sahne do bezednych zasob leku a masti a s nadsenim mi nakape jakysi gel. Pisu ted pomoci jednoho oka, a je to znat.
# Bavime se o trekach a Lucka II. se zepta, jak daleko je do sedla. Chvili vubec nechapeme, co ma na mysli, tak nam vysvetli, ze chce vedet, jak daleko je do horskeho sedla. Vubec nechapeme a ptame se, jake horske sedlo mysli. Pry je to jedno, proste nejakeho horskeho sedla. Dal vubec nechapeme a snazime se ji vysvetlit, ze treky a pocty dni a hodin na nich se ruzni, a tak do prechodu sedla ze startu treku to muze trvat tri hodiny, ale i tri dny. Tato odpoved ji plne uspokoji. Ou je!
25.7. streda
Lucka:
Cestou z prace potkame Toma, ktery nam ukaze 30 kiwi stromku, ktere se podarilo Ralfikovi znicit. Pekne oddelil korinky od kminku. Asi v nich hledal mysku. Kazdy po 20 NZD, to mame 600 NZD, 9 000,-Kc. Je to sikulka!
27.7. patek
Stehovani. To je naplni celeho dne a staci to. Od rana balime, samozrejme nijak zvlast neuklizime, mazlime se s Ralfem, ktery se rano zasel rozloucit a kolem poledne domu. Dum Hruzy vypada osirely a mnohem privetivejsi nez pri nasem prijezdu. Byla v nem kosa, bordel, smrad a bylo z nej vsude daleko, ale prace byla skvela a veranda spickova. Zamavame a sineme se nalozeni kolem bayi, spokojeni a bez pocitu litosti.
A sluncem a mraky a destiky k mori a k plazi a Patrick zase dela, ze je z nas (hlavne me) zdesen a pta se, jestli prijedou i jeho pratele. Vtipalek! Omlouva se, ze v kuchyni 3 dny neuklizel (a ma za co!) a my jsme v soku z prorezane a prosekane zahrady. Jeden stinici strom vpredu je uriznuty na zacatku koruny a dzungli dolu z kopce az na silnici je prosekany uzky pruh krovi podel plotu. Podle Patrickovych slov pote zahradnicka firma uprchla a od te doby (vcetne 5ti dalsich, kterym volal) pry nema cas. Ani se jim nedivim. Museli byt radi, ze se prodrali az na silnici, pocitam, ze po ni potom rovnou utikali do bezpeci civilizace.
Vybalujeme, uklizime, co se da, pereme mesic neprane veci a kdyz kolem sedme dorazi Ivan s Betkou a Lucka II., sedime uz u vecere. Patrick je mezitim tradicne v kavarne. Kdyz se vrati, podle ocekavani sotva odpovi na pozdrav a zmizi v doupeti. Bude si na nas muset chudak zas chvilku zvykat.
My si zvyknuli hned. Je tu mnohem tepleji, od more prijemne vlhko a vse voni jarem. Chvilicka topeni v krbu a je skoro hic, a prestoze v pokojicku netopime, neni v nem vubec zima(!) a nam staci jedna perina. Az na tu trampolinu misto postele a naftalinovy oder se spi sladce.
28.7. sobota
Uz nam neni zima! Po probuzeni je prijemne, po mesici ranni kosy vitana zmena. Namlouvajici se tuici zpivaji a cesta na zachod jiz neni utrpenim. Susime pradlo, snidame, lenosime na slunicku na verande a je to nadhera, vraci se jaro s letem, nebo co se tu vraciva, raduju se i z kousajicich sandflysek, neco jako u nas vlastovky, jine poznavaci znameni tu ani nevidim, spacci tu prezimuji a rude kvitky na zahrade kvetou permanentne.
Po poledni jdeme behat na plaz, ach, jak se jen ubranit dojeti! Plaz. Vzdyt tohle misto je hlavne o ni. (Na Lucky vyslovne prani vypoustim poutavou, dlouhou, avsak nikoli nudnou pasaz opevujici v slozitych metaforach a synekdochach krasu prirody. Barbar!)
Lucka pribehla z plaze a nezavisle na mne je z ni a z jara nadsena uplne stejne. (Takze nechapu, proc jsem musel vypustit ty svy synekdochy.)
Patrick je z celodopoledni vychazky doma a dokonce zahuhla neco jako pozdrav. Nejdriv vyvadel, ze odjizdime, a ted to vypada, ze prekazime. Jak typicke, mily Watsone!
Odpoledne ulovime prvniho jarniho kahawaie, schovame ho na zitra coby veceri a ugrilujeme 2 pstruhy z mrazaku, po morske diete necekane lahodne. Posedime s pivkem, Patrick je po ctvrtem vtipny a dokonce se s nami (i se mnou!) bavi a vse by moc hezky zakoncili Blby a blbejsi, kdyby se neblizila pulnoc a reklamy neprevazily nad filmem. Do perin a do snu.
31.7. utery
More porad bouri, a tak misto chytani jdeme na prochazku (ja!!!) po plazi, od nas az na konec u utesu a zpet. Je to sokujici pohled - ocean se proste rozhodl, ze vezme pres metr pisku z cele plaze a strhne ho pryc.
U usti potoka do more uvidim na terase plazoveho domu nekoho jako Lucka II., jak popiji kafe a hle! ona to Lucka II. a popiji kafe s parem kiwiku pred domem, strazena dvojici dobrmanu. Neda nam moc prace se nechat taky pozvat, vsichni vcetne psu jsou velice pratelsti, jak se na kiwiky slusi, zkratka, jak pozdeji trefne poznamena Patrick, znicime Lucce II. jeji "good time". Moc hezky si s nimi popovidame o jejich chorvatskych predcich, dovolene v Italii, proudu, jenz znicil plaz, o tom, ze tua tua se nejlepe vycisti od pisku hrsti poridze, o Cernobylu a o psech. A Lucku II. nepustime ke slovu.
Pak na plazi narazime na prekrasne roztomile stenatku, ktere Lucce skoro vyskrabne oko, a proto jdeme rovnou domu pro kapky a masticku.
Vecer si povidame s Patrickem, je s nim sranda jako driv, asi to dela to vino, co si s nami dal. Zatopil, i kdyz to dnes nebylo potreba, je prijemna noc. Vecer se prezene drobna shower, snad to neprekazi zitrejsi sber. Betka jeste lezi a nevychazi, obcas s ni lomcujou teploty a horecky, takze zacneme zitra ve ctyrech. Pustime si znovu Ivanka a sladce usiname, "dobrou ty vole, dobrou ty kravo".
1.8. streda (avo/hodinovka)
Den plny prekvapivych zprav a zvratu. Od 9:30 stipeme (ano, netrhame, nybrz odstrihujeme avokado malickymi ostrymi klipy) avokado v Athenree. Nerveme se s bagy, protoze plody rostou casto u zeme az na zemi, tudiz by nam bag jen prekazel, a tak s sebou tahame velke kbeliky, coz je sice trochu neprakticke, ale o dost snazsi. S povinnymi pauzami nam to vyjde hezky do 5hod, nabereme spadane zrale avokado a par nezralych (ty jsme cely den trhali) a Kevin nas zchladi novinkou, ze spousta prace bude, ale az po 20.srpnu, do te doby at s nicim moc nepocitame. Takze budeme muset hledat.
Bleskove se s Luckou prevlecem a uhanime do Mountu, nejprve na bazik (prijemne rozplavani unavy v teple vode) a pak za Tomem do Te Puke. V jeho dome se sviti, uz nas ocekava, da nam vyplaty a my z nich prachy za elektriku a on nam k nasi radosti slibi tejpovani narovnanych stromecku, jen pro nas dva, a ze by to bylo na 5 dni a ze se ozve ve stredu. Not bad!
Patrick ma sve mile manicke obdobi. Vedle toho, ze je vesely a povidavy, to bohuzel znamena i to, ze je cinorody. Pobiha po dome s pilou, kterou laskovne skryva za zady tak, ze cekame, kdy si podreze michu, a pak se v nestrezenem okamziku vrhne na garnyz obklopujici cely pokoj a vyrizne z ni uprostred prkno v delce 2 metru. Piliny padaji do nabytku, ktery Lucka chvatne odsouva, a on pak s koristi zmizi do sveho doupete a pritluce ji ke sve opravovane posteli coby pelest. Co na tom, ze prkno je bile a postel nebarveny tmavy masiv?
Hlavni pokoj ted vypada opravdu hezky, uprostred steny zeje v garnyzi 2metrova dira vyplnena pavucinami, draty a couhajcimi nosniky, ktere (coz si Patrik zrejme neuvedomil) jsou zabudovane primo do prken ve stene domu, takze pujdou jen odriznout, a to nebude zadna sradna. Do vecera pak Pata vyrizne na rozlicnych mistech dalsi dve prkna, takze pokoj ziska znacne zdevastovany vzhled. Ale zarucene nas ted vzdycky rozesmeje pohled na steny.
A Patricka taky. Kdyz se me vecer pta, zda uz jsem videl jeho restaurovanou postel, opacim s vyznamnym pohledem na poboreny dum, ze uz zrejme opravil obe pelesti, coz ho rozchechta. A malem pak smichy pada z gauce, kdyz se ho optam, co hodla postavit ze zbytku domu. Je ted vazne v pohode. Nerozhodilo ho ani, kdyz pri rezani prken rozbrusovackou na zelezo jedno prkno chytlo a nasledne i on, naopak nam to bezel sdelit a hrde ukazoval propalene teplaky.
Snad, az prijedeme na Vanoce, neco malo z naseho baraku jeste zbyde.
Na zitra si pripravim vyplnene formulare na zadost o visitor permit (nanecisto, vytiskli jsme je v Kati), vyrazime totiz do Aucklandu prebukovat letenky a na netu on-line zazadat o turistu pro me. Moc se nam tam nechce, ale musime. Jak muze nekdo dobrovolne zit misto na plazi v ruchu velkomesta?
3.8. patek
Vstavame pred sedmou, leje, dobre pocasi na urednicinu v Aucklandu. Pred Aucklandem dest i provoz zhoustne a na predmesti uz trcime v kolone a sterace nestihaji. Kdyz najdeme nase stare zname parkoviste a 10x ho objedeme, nez objevime jedinou skulinku pro Vocka, dest zmizi a je krasne.
Na letenkach zas ta sama Kylie najde nadejny let az 8.2., ale z Taipeie je plno, Cinani maji Novy rok, a tak zabukujem 30.1., achach, co se da delat, odletime o tyden driv. Zaplatime 460 NZD, ona nam da malicky papirek misto letenky a jdem. Uzivame si nastrah velkomesta, prolezame suvenyry a nadlabnem se v asijske vyvarovne. Doloudame se na konec Queen Street (na trzisti koupi Lucka...- ale to je tajemstvi, ponevadz to je darek), zjistime, ze sport se slunecnimi brylemi predelali na podivny kramek a v internet kafe, ze zadat o visitora on-line nelze, ze jsem spatne cet. A to je fofr!
Vytiskneme znovu formulare a vypisy z uctu, okopirujem letenku a letime na (nastesti!) blizky imigracni, protoze jsou 3 a zaviracka ve 4, fotku jeste jednu mam, pas taky, jenze pani u pultu je prijemna jak osina v prdeli a sdeli nam, ze vsechny vypisy musi byt v AJ, bafnem tam tedy aspon originalni formular, ktery Lucka v jine kavarne vyplnuje, zatimco ja horecne hledam na strankach CS moznost vypisu v Aj, najdu to, vytisknu, letime zpet, tam dopisujem formular a u okynka ho podame presne pul hodiny pred zavirackou, coz vyzaduji, ale pani nam mile sdeli, ze kdyz jsme v Aucklandu, meli bychom vyplnit jiny, aucklandsky formular a k tomu ze nemusime prikladat pas, i jmeme se vyplnovat dalsi formular a Lucka zjisti, ze ten anglicky vypis z uctu neobsahuje me jmeno, vystracha tedy muj stary originalni vypis se jmenem, ucini vsude vysvetlivky a prilozi ho tez, vse vlozime do obalky a tu vhodime minutu pred zavirackou do modre schranky u dveri, ze kterych se vypotacime uondani a rudi v oblicejich.
Proc vzdycky v Aucklandu musi byt takovy fofr?!
Odjizdime za tmy, vez sviti modre a zlute a my jsme radi, ze je to za nami a noci stoupame po schodech pralesem k domu a nad hlavou nam zari porosty hvezd oliznute Mlecnou drahou a to je uleva.
4.8. sobota
Cele rano prsi a ja v posteli skoro 2hodiny dopisuju 3 dny deniku. Zrovna jsem cely vyrizeny dopsal a vstanu. Ted!
A prsi i cele dopoledne, behem dlouhe snidane, Ivan si hraje s Playstationem, Patrick prijde z venci, zatopi a pripravi ugly coffee a leje a Patrick nam poste vysvetli, ze je nutne "keep the house dry" a prsi a Zeland nam ukazuje, proc ma povest destnych ostrovu, takovych par dnu, jake jdou ted posledni tyden, zazit v Cechach, je cela stredni Evropa pod vodou, a leje a kone ve vybehu trpelive klopi hlavy, stavi se zadkama proti vetru a celty pres zada maji tezke a ztmavle vodou a prsi a steka tui a v kamnech praska a kafe voni a je slyset povidani holek a cibule od snidane se zubni pastou pali v ustech a leje a hraje radio a je sobota.
A vubec nic se za cely den nestane, odpoledne uvazujem, ze si pujdem zabehat, ale je nevlidno a po male pauze prsi dal, Lucka zapece brambory se zeleninou a jdeme na net dopsat dalsi veliky kus deniku, 2hod utecou jakoby nic a na zitra slibuji, ze bude lip, a narodilo se na Zelandu sedminohe tele, to uz je trochu moc, a v ceskych rekach tece petina vody, chudinky rybicky, tady tece vody vsude dost, az moc, ted zrovna i shora, kdyz se vracime z Beach Marktu, pekne promokneme, susime se u kamen a suchych programu v TV, Patrick popiji a je hovorny a pak zmlkne a zmizi v doupeti a rve od nej televize a Ivanka z CD vnimame jen chvili, po druhe sprostarne usnem.
5.8. nedele
V noci jsme museli zatahnout zavesy, mesic nam svitil do oken jako reflektor a rano ho nahradilo slunicko. Neni zrovna horko, fouka to, ale slunce ma silu a vse je vesele a jarni. I Patrick, ktery se v pul 10 vyklube mokry a v zupanu, aby nam sdelil, ze z nejakeho duvodu netece tepla voda, pripousti, ze na to, ze je jeste zima, mame skoro jarni den. Informace od nej opravdu obcas nemaji velkou validitu.
Po snidani se tesim na bezik a morske rybky a Lucka taky. Aspon myslim. Jenze clovek mini, a Patrick meni. Jeho nabidka na spolecny vylet se neda odmitnout. Pry budeme za 3 hodiny doma. Vyrazime ve 12 a vratime se po 6te. To jen pro zaramovani situace.
Patrick nas veze za Waihi po vedlejsi silnici a neustale ukazuje po pastvinach a neprostupnych lesich a tvrdi, ze jsou tam nekde krasne treky. Jeho predstavu o krasnem treku pochopime zahy, kdyz po vystoupeni z auta na kraji prudkeho svahu, zarostleho krovim a pralesem a bez jedine cesty, s vykrikem "tudy!" zriti se po hlave ze strane, slapnuv hustym porostem do prazdna, a zmizi nam z oci. Od te chvile se vylet meni v prodirani se busem, pralesem a lijanami, pricemz jsme drasani a rvani vsim rostlinstvem okolo a spineni bahnem, kterym Patrick sprintuje do puli lytek hluboko, stejne jako brodi ricky, nekompromisne a bez rozmyslu. Jeho pocinani postrada jakoukoli logiku a rozvahu. Neustale nekde pobiha, nekam nebo do neceho pada a my jen slysime kazdou chvili dabelsky praskot a doufame, ze to nejsou jeho kosti. S pobavenim, ktere zvolna prerusta v nastvani z krasneho treku, stopujeme Patricka podle hluku a charakteristickeho naftalinoveho parfemu, jenz i zde, na cerstvem povetri za nim zanechava zretelnou stopu. Viditelne se na nas snazi udelat dojem a je frustrovan tim, ze nemuze najit cestu.
Mezi nami, nenasel by ji, ani kdyby byla asfaltovana. Nevim, co mohl s takovym orientacnim smyslem lovit zamlada v horach.
Nakonec jakesi cesticky najdeme my a postupujeme po nich vzhuru pralesem, i kdyz obcas pochybujeme, zda jsou to cesty nebo koryta potoku, a Patrick rezignuje a nasleduje nas a i pri teto jednoduche cinnosti se mu dari ztracet se a valet se v bahne.
I pres skripeni zubu, ze jsme si nevzali nejhorsi hadry a krusky namisto trekoveho vybaveni, musime uznat, ze to ma neco do sebe. Prochazime nedotcenym pralesem, fernovymi haji, kde pod obrimi kapradinami neroste nic, jen dvoumetrove listy susti pod nohama, prelezame silne lijany zavesene jakou houopacky ze stromu zdobenych saprofyty a dokonce narazime na veliky kauri, kde nam Patrick lezic na zadech v bordelu na zemi udela spolecne foto, a nazveme jej "Lucka Mahuta" dle jeho slavneho a vetsiho sourozence. Pripadame si jako prvni objevitele na ostrovech pred stovkami let, kdyz zdolavame prales, jenz se nezmenil stovky tisic let.
S vypetim sil se prokouseme na jakousi pastvinu a jsme dost radi, ze bez vetsich ujem na psychickem i fyzickem zdravi. Navic jsme meli moznost procvicit Aj v meznich situacich. Nejcastejsi slovni spojeni: "I think it isn`t a path", "I`ve lost the path", "It looks like a path", "I`ll have a look", "Patrick, be careful" a "Fuck, where is the bloody path?!" Patrick nam rovnez osvetli, ze kiwies nerikaji "Ztratil jsem se", ale "I`ve bushed", "Zakrovil jsem se". V jeho pripade se da pouzit i "Zapastvil jsem se", jelikoz vyrazi po louce na opacnou stranu, nez ceka nase auto. Jeho navrh projit jinou casti pralesa, navic mnohem rozlehlejsi, rezolutne zamitame a nabereme po pastvine smer silnice.
Na ni se nakonec po ceste z farmy dostaneme a pri chuzi po ni Patrick furiantsky vykrikuje, jaky to byl pekny trek a vyzaduje od nas souhlas. Povzbuzen timto uspechem se rozhodne ukazat nam jeste jeden walk, a protoze je relativne brzy, naivne souhlasime, ze se tedy mrknem.
Patrick ma velikou radost - zrejme se ted nachazi v manickem obdobi, srsi energii a dobrou naladou, po pastvinach neustale behal a po ctvrt hodine jizdy po stare silnici z Waihi na Taurangu startujeme tentokrat na pastvinach smer prales. Podel potoka a pralesa vede pekna cesta, Patrick ale samozrejme prohlasi, ze trek je za rekou a hned ji obut prebrodi. Nase zouvani ho zjevne rozladuje a zdrzuje, tvrdi, ze ricka se da preskakat po kamenech, coz je na prvni pohled nesmysl, a aby to dokazal, vyhoupne se na prvni kluzky balvan a spadne z nej po pas do proudu. Se stoickym klidem se zujeme, prebrodime a obujem, obejdeme dve tri baziny, kterymi on pred tim probehnul, a klouzeme vzhuru lesem po jilovite stezicce, kterou Patrick jeste vic uklouzava svymi pady.
Pokud prvni trek mel pel dosud nepoznaneho a dobrodruzneho, pel tohoto druheho jsme setreli svymi tely. Otravene slapeme za pobihajicim silencem a presne ve chvili, kdy se rozhodneme pro navrat, o nemz Patrick vsak nechce ani slyset, jelikoz tma se blizi, dosahneme znovu pastviny. Vracime se po ni zpet, prelezame a preskakujeme stovky kousajicich elektrickych ohradniku a utvrzujeme se v presvedceni, ze uz nikdy na zadny trek s Patrickem nejdem.
Ten stale srsi aktivitou a neda jinak, nez ze nam cestou zpet ukaze zlaty dul ve Waihi - i pres me protesty, ze je tma a nebude nic videt. U dolu je tma a neni nic videt.
Dolu serpentynami k Waihi Beach Patrick divoce seslapava plyn, a kdyz stoupame po schodech k domu, kde na nas cekaji krome ostatnich i Peter s Tonou, jsme opravdu radi, ze je ten krasny trek za nami. Nejsme zrovna nejcistsi a krev saknouci z cetnych skrabancu po rukach i nohach zasycha do strupu. Patrick vypada zazracne nedotcen prirodou. Otevre si pivo a boty a ponozky plne bahna shodi prede dvermi.
Jeste tri dny na to tam budou lezet.
6.8. pondeli
Lucka:
Dneska to byl BIG lazy day. Takovej, jakej uz dlouho ne. Ja jsem za cely den stihla jen se ucit a cist si. Tomas to prolozil dvouhodinovym chytanim, ale jinak na tom byul uplne stejne. Vlastne jinak - celej den lustil sudoku a mne z toho skoro hrablo, protoze s nim nebyla naprosto rec. Ty brdo, kdyby zacal jeste treba lustit krizovky, to bych neprezila!
Tom: Vlastne jsem lustil 4 sudoku, z toho jednu detskou vyresil, 2 zmuchlal a posledni vecer spalil v kamnech.
7.8. utery
Po 9te prijedu domu z ryb (zas nic), snidame vlockovou kasi (Lucka mela chute) a s hruzou pozorujeme Patricka, anz smazi na sve plotynce na zemi v pokoji klobasu, slaninu a rajcata, prskajici do bot okolo, a pote to vse vyklopi na balici papir na koberec a susi omastek, ktery papirem vesele prosakuje vsude kolem.
Potom jedeme vyzkouset nekolik typu z novin (uklid v kempu v Bowentownu, sad v Athenree) a Andreu Rebarboru, a nevyjde z toho nic. Domu se nam vracet nechce, Patrick povzbuzen nedelnym triumfem nas od rana lakal na dalsi treky a vyjizdky jeepem a hnan vrcholici manii smetal ze stolu nase namitky, ze musime shanet praci. Skoncime tedy s denikem na netu ve Waihi, kde pres 3 hodiny dopisujeme prispevky, az temer dozeneme soucasnost a uzavreme denik cislo 2. Je zrovna stridani strazi, po babce nastoupi dedecek a ten je skvely, predplatime si 8 NZD a on nas necha psat a psat. Misto 28 nakonec zacvakame 10. Ceny jak v Aucklandu.
Doma zjistime, ze se Patrick znovu trochu realizoval - chybi dalsi prkna na zdi. Udelal si z nich v doupeti policku na knizky. Sikula!
Vecer si zpestrime skvelou parodii na cestopis, DVD zdarma prilozenym k Rough Guideovi, jenz priblizi Zeland pomoci ohniveho komentare plneho perel typu "Veslice jedouci pres jezero" (zaber na veslici jedouci pres jezero) a neuveritelne nudnych zaberu, prevazne mest a parku, na presvicenem materialu a la CS Televize 80.let, jakozto nejnudnejsi zemi na svete.
A jeste jsme domluvili s Tomem praci v Te Puke, od pondelka. Takze misto dalsiho shaneni rachoty spis vyuzijem volna k vyletum, treba na White Island za sopkou.
A Ivanek a spat.
(Patrick se v manickem obdobi dostava k vrcholu, kolem ctvrte ranni mi probudi rvouci televize za zdi.)
8.8. streda
Na rybach je v zavetri skal horko, terejove mizi ve vlnach v gejzirech hned po trech najednou a cihajici rackove kolem mne jsou na jaro bili a vymydleni. Jen more ma stale mirny zeleny zakal. A kahawaiove ho maji asi taky, kdyz nevidi me chutne sepie.
Lucka za mnou nedorazi, jen posle zpravu:"Milasku neprindu, do ted sem uklizela kuchyn, Patrick vyhazel VSECHNO ze skrini a pak v tom hodinu smutne sedel, sem nemela to srdce ho v tom nechat."
Je to vazne ucebnicovy pripad!
Lucka tedy misto za mnou se projde na plaz a zpatky a ucvachta rybickovou pomazanku (dostava se do sve "nakupni formy" - misto obyc v oleji koupila makrely v kecupu, a proto je musi vsechny omyvat) a jako dezert ovocny salat. Ja jen oprazim tousty a nacpeme se.
Patrick pobiha po dome a spraven o nasem zitrejsim vyletu na sopecny White Island skodolibe prinese z garaze kuklu na svarovani, ze pry ji bude Lucka v krateru potrebovat, pohvizduje si a zpiva pisne, ze kterych zaslechneme jen neco jako "tomorrow, tomorrow" a pak se pta Lucky II., zda je spokojena se svym pokojen a zda by nechtela od zitrka vetsi. Tedy nas.
Lucka II. nas chce zrejme pripravit na sirne prostredi ostrova, kdyz na susaku v pokoji nastrazi dve nejstrasnejsi ponozky, jake jsem kdy videl (a citil). Jsou ridke a pruhledne jako pavucina, slatane roztomile neohrabanymi stehy a cpici tak, ze ji je musim donest na pohrabaci. Se slzami v ocich ji prosim o odstraneni z dosahu lidskych bytosti a ona je nastvane drapne do ruky(!) rka, ze "toho teda nadelame". Hu!
9.8. ctvrtek
Pu s Tygrikem nemohli dospat (Patrick taky ne, od 6ti ma pustenou televizi), strcime je tedy oba do vyhlidkove batohove kapsy, dopijeme caj a startujeme Vocka s 10ti minutovym zpozdenim proti planu, smer Whakatane a White Island. Uz poste se ptam sebe sama, zda nam tech 10 minut nebude chybet, a ono jo. Jako vzdycky!
S jazykem na veste, s prekrocenim povolene rychlosti, s telefonickou omluvou a s 10ti minutovym zpozdenim se v recepci ve Whakatane zapisujeme a platime a mastime na lod (je za rohem) a presne v 9:30 odvazuji lana a my vyplouvame. A konecne se jdeme vycurat.
PJ lod je dost luxusni a dost nova, cela kovova, vykladana drevem a v kajute kuzi a kourovymi skly, coz nas nijak zvlast nezajima, protoze zaujmeme strategicke pozice na otevrene zadi a setrvame tam az do zakotveni u ostrova. Zbylych pasazeru neni mnoho, jen okolo 20ti, a my se s vetsinou z nich letmo seznamime, kdyz se kolem nas potaceji k zabradli s blicimi pytliky v rukach. Vane cerstva briza a ocean je znacne rozbouren, coz my kvitujeme s povdekem, pytlikari s davivym skytanim. Hodinu a pul se bavime houpanim a prudkymi naklony lode, pozorovanim menicich se barev more a obliceju ostatnich, a pocitanim burnaku a nablitych pytliku jednotlivych borcu. Do pristani je skore 8 burnaku bilych, 5 cernych, 28 burnacku malych a 3 plne pytliky vitezne divenky.
Ostrov je daleko a my si plavbu uzivame. Mijime Whale Island (Motohora), vysokou zapralesnenou horu, voda za nami se peni a uhlazuje do siroke dalnice, kilometry dlouhe a 3x sirsi nez nase lod, vlny si uvazaly bile cepecky a snazi se nas z boku prevratit a ocean je zeleny a pak temne modry a bezedny. Proti predpovedi je na nebi hodne mraku, ale zadne destove a slunicko se tvari nadejne.
Nahle se z boku vyloupne nas ostrov, White Island (Whaakari), vysoky a pusty, jak zname sopecne oblasti uz z Tongarira, a z podpalubi clen posadky s kelimky polevky, ktera vypada jako obsah zminenych pytlicku, ale chutna skvele. Vyfasujeme zarive zlute helmy, gumove respiratory a gumovym clunem se nechame prevezt ze zakotvene lodi na breh. Cestou uvazujeme,zda se budou pytlikari dusit, az si nablejou do respiratoru.
Nedusili se. Vanul priznivy vitr a respiratory nebyly potreba.
Za maorskym pruvodcem (s cervenou helmou) potom putujeme zhruba hodinu a pul po okruhu uvnitr obriho krateru, tvoreneho vysokou hradbou hor, jez temer uzaviraji prstenec okolo nas - nechavaji jen uzkou mezeru, kterou jsme vesli dovnitr. V te mezere chatra a rozpada se ve rzi mala byvala tovarna na siru, sirou nyni dabelskym tempem rozezirana, a podtrhava dojem z tehle krajiny - nehostinne, stale se menici a smrtici. A smrdici!
Brouzdame se barevnou struskou okolo sycicich der do nitra Zeme, jez vyvrhuji gejziry dymu se znamou vajickovou prichuti a nebyt bonbonu, ktere jsme vyfasovali od pruvodce, skrabalo by nas ve vyschlych hrdlech jeste vic. Skaly okolo se barvi od cervene po svitive zlutou a vsude tryska para a ja fotim jako o zivot (140 fotek!) hnan druho pruvodkyni, jez uzavira nas strudl. (Tedy moc me nezene, vzdycky za mnou trpelive pocka a s usmevem se pta, zda jsem udelal dobrou fotku.) To, co vidime, se popsat neda, jen vstrebat ocima nebo kamerou. Navic pocit, ze se courame uvnitr cinneho krateru obklopeneho morem, si uz asi jen tak nezopakujeme.
Vrcholem okruzni cesty je samotny hlavni krater. Tvori jej dira v zemi o prumeru cca 30m vyplnena jedovate zelenym jezirkem, ktere zahledneme jen obcas skrz oblaka pary, jez se z nej nepretrzite vali. Pry ma okolo 62`C, je 60 metru pod hladinou more a po urcite dobe vzdy dostoupa k okraji, vylije se a pak znovu dorusta. Ze sopouchu okolo vychazi hucivy rev, v tunkach se vari sede bahno a my si pripadame jak v Dantove pekle (kdybychom ho kdy cetli).
Cestu pres vedlejsi 2 kratery zasypane lavinou strusky - padaji tu porad - koncime u zricene tovarnicky, od niz nas z mola a rezivejicich zebriku navezou zpet na lod a nacpou toustama. Kdyz opatrne dozvyka i posledni pytlikar, skipper odpali smer Whakatane takovym tempem, jako by mel ostrov behem vteriny explodovat. Coz se muze klidne stat, protoze to vlastne ani neni ostrov, jen 2km siroky a 10tky km vysoky komin z jadra planety na hladinu more. A trochu boucha kazdou chvili, krater s jezerem je na nem teprve o r.1978, a sirne delniky ostrov v roce 1934 nelitostne vypudil tresenem, zaplavami a lavou. Ne nadarmo jsou pruvodci ve spojeni s lodi nepretrzite zapnutymi vysilackami.
Lod se riti na plny vykon a naklony chyta poradne, at si slabsi zaludky treba pomrou. Vsichni polehali v bezpeci kajuty, a tak mame zadni palubu jen pro sebe. Sprchovani slanou tristi sledujeme zmensujici se ostrov s kourovou korunou, podle niz ho pojmenoval uz James Cook (kdo tady taky jiny!), a bavi nas to az do propluti uzinou ricniho pristavu ve Whakatane a prirazeni k molu.
A ten pohled v nas drzi i cestou domu a rozbije se az doma, kde si ostatni, stresovani neuspesnym hledanim prace na Jizaku, vylejou spatnou naladu na nas. Ale o tom radsi az jindy. At si nekazime takovej zazitek aspon v deniku.
11.8. sobota
Slabsi polovina WBDT od rana bali a po snidani odjizdi do zimy na jih. Nijak zvlast se s nimi neloucime, nase vztahy ochladly k bodu mrazu a necitime ani kapku dojeti. A to ma pri louceni sve vyhody. Nijak vas to pak nerozrusi.
Na plazi je prijemne odpoledne s prislibem leta, stoupajicim morem, silnym vetrem, debilnim proudem strhavajicim mi navnadu a destikem, ktery nas vyzene od skaly v Bowentownu, aniz to jedinkrat tuklo. U auta nas ale obrati zazarivsi slunce. Nastesti!
Protoze na novem miste pod parkovistem vedle paru stariku nejenze chytneme prtavyho kahawaie a starici nam ukazou, jak vypada chyceny "hiron" (jako tloust), pricemz jasaji, ze takhle velikyho jeste nevideli (ma asi jen 40 cisel), ale hlavne se ukaze, proc tam to hejno "hironu" bylo. Nahanelo je totiz stado delfinu a my je videli!
Proplouvali takrka po brehu podel plaze, pomaloucku, a zvedave si nas prohlizeli vystrkujic cerne hrbety, velici a splouchajici, nejmin deset, vbehnout po pas do vody mohli jsme si na ne sahnout, ti mensi a hravi obcas zalovili v hejnu a my i starici, huby roztazene od ucha k uchu, zirali a smali se jak deti. Jojojojoooooo!
Patrick se na nas moc nesmeje, obcas nastartuje sve podivne nalady, ale vecer ho zase prejdou a noc u TV je moc prijemna. Zblajznem po jedne pizze, splachnem ji vinem a pronasledovani starnoucim Arnoldem po drogovymi zivly prolezle Kolumbii najdeme utociste v postylce. Tam za nami nemuze.
12.8. nedele
Nad severnim ostrovem se prehnala fronta, lijaky hnane teplym vetrem vystridalo jasne nebe a studeny vitr, jenz nas odval do Te Puke. Dopoledne jsme zabalili, rozloucili se s Patrickem (nesl to statecne a bez nalad), sebrali mu kamna, konvici a toustr a nalozeni jak na mesic jsme zaparkovali pred Domem Hruzy. Zatimco vykladam nakladacek, Lucka uklizi uklizene (neda si rict), ohlasime se Tomovi, pomazlime se s Ralfikem, zahrejeme kuchyn, nalijem si vino a baveni pouze radiem (ach, nedelni bloku Simpsonu, kde jsi!?) uvarime k veceri posledni mlete s ryzi.
Waihi Beach to neni, ale taky tu je pohoda. Trochu se prezerem a zrejme za to muze piksla sterilovanyho hrasku pred jidlem, ze potom az do usnuti krkam jako krkavec. Nebo jsem mozna hltal jako Sarinka a spolikal moc vzduchu. Misto do spolecenske mistnosti zalezem s kamny do pokojicku a ja zpracovavam RG ze spacaku s kokosovou Kedberkou v puse a cajem na koberci. Pohodicka.
Ivanek nas uspi tak rychle, ze se nedostanem ani pres pondeli.
13.8. pondeli
Vylezem pred sedmou, ja porad jeste krkam, tak ani nedame snidani, jen caj a v 7:30 nam Tom v sadu ukaze, co budeme delat nasledujici dny. Jdeme po stopach roubaru (ti maji nekolik bloku a dni naskok) a pricvakavame naroubovane kiwi kminky k bambusum. Zname je dobre - po oprunovani a naslednem narovnavani je bereme uz potreti do rukou. Mackame specialni obri sesivacky se zasobnikem na svorky a cernou pasku a prochazka je to prijemna, ranni mrazik se rozplynul ve slunci a my namazani courame jen v tricku a ve chvilkach volna si hrajeme s Ralfikem, ktereho nam tu Tom nechal. Sledujem papousky, velke lednacky, Ralfa a den utece jako voda, jak caj z termosky.
S Tomem domluvime zitrek, vratime Ralfika a po sprse ohrejem vcerejsi veceri a svarak a poslechnem si Ivanka uz ted, abychom konecne dosli az na konec.
14.8. utery
L: Byli jsme v kine na Simpson`s Movie! Parada!
16.8. ctvrtek
L: V noci prsi. Rano prsi. A prsi dost.
Nasazujeme nase protidestove obleky a makame v lijaku az do sesti - ja uz skoro nevidim na sponky. Po navratu do DH vsechno susime v kuchyni, ja varim a po veceri nam vlitne do kuchyne zmateny "wax eye". Zrejme je to mlade - mel uz davno spat a ne litat po nocich a desti, do ktereho se mu zjevne nechtelo zpatky, takze poletoval po kuchyni a piskal jako o zivot. Kdyz jsem mu otevrela vic okno, sedl si mi na ruku s vyrazem, ze do toho deste fakt nejde. Pak vyletel na verandu a asi hodinu nam ziral ze snury na pradlo do nasich prosklenych dveri a neustale nastvane piskal.
17.8. patek
L: Mala zmena - prsi! A prselo zas i celou noc. Cely den chodi jeden a dvou hodinnove deste s ruzne kratkymi prestavkami - nekdy se dokonce i na 5 min objevi modra obloha. Trava si mlaska, jak vsakuje naprsenou vodu a ocividne s tim ma mensi problem nez my. Nastesti mame antidestne obleky, ale prijemny to neni, delat cely den v desti. Vecer nas za to ceka odmena, pribehne Ralfik, a tak spolu varime (obcas mi upadne nejaka ta dobrutka), vecerime a pak ho vyhanim domu, aby si pro nej Tom zas nemusel dojizdet. Druhy pokus "Go home" se uz podari, Ralfik odejde ze sveho oblibeneho kresla na verande a my jdem spat.
18.8. sobota
L: V noci zas prselo. Cely den se opet stridaji destove orgie, a kdyz v 6 hodin koncime, zvrhne se to v neuveritelny neskutecny lijak, kdy sterace nestihaji.
# T: Lucce II. se povede posledni kousek i pres jeji nepritomnost. Pri tejpovani v jejich radach sem - tam nalezneme uplne uvolneny plastikovy pasecek z predchoziho utahovani bambusu. Duvod je prosty - zastrcila zoubkovany konec obracene, hladkou stranou proti presce. A my si zbytek dne (pokazde, kdyz na tento ukaz narazime) marne lameme hlavu, na co pri tom asi myslela.
"Asi je rozbitej."
"Jeee, to jde lehce! Ale nedrzi to..."
"Ach jo, zase opacne. To byla nahoda!"
"Ja to proste netrefim. Ale to je fuk..."
Nevime. Ale pobavilas nas i na dalku. Diky.
Patrick by rekl: Zeitverschiebung. Posun v prostoru i case.
20.8. pondeli
Asi nejzabavnejsi a nejpohodovejsi prace, jakou jsme zatim delali, ze ktere si odnesu obri modrinu na lokti a Lucka vedle tehoz jeste oteklinu velikosti mandarinky na hrbetu ruky. To jsou paradoxy!
Sympaticky kiwi Dan nam vyrobi sezeni na trajleru a proveze vsemi sady okolo i krizem krazem a my usazeni za sebou na paletach jako pasove rozhazujeme plne hrsti bileho zlata (granulovaneho hnojiva) svym poddanym (plotovym jehlicnanum). Nabrat z barelu po boku,hodit jednu hrst ke kmenu stromu, nabrat, hodit, nabrat, hodit. Slunicko pere, pukeka se honej a rvou, amoniak z hnojiva pali i pres rukavice a my si uzivame nasich "working holiday" na NZ. A svete div se, oba si narazime loket o barel a Lucce z hazeni zrejme neco rupne v ruce. Ale krasnej den nam to nezkazi.
Odpoledne venujeme navazeni tramu do prave stavenych sadu, pokladani do rad s chlapama (samci kiwi stromky) - pak se pritlucou a vyvazou jako typi, aby se ti chlapi dostali na druhou stranu rady za zenskejma (samici stromky) - coz uz je o dost narocnejsi, nejen fyzicky, ale i na koncentraci, protoze z tramu trci vsude dlouhe hrebiky, a kdyz je stahujete z jedouciho trajleru (Dan ridi traktor), je to dost o kuzi. Koncime az po pate, domluvime to same na zitra a jdem si dat rybickovou pomazanku.
Ta nas (a ta prace asi taky) tak vyridi, ze po povinnem Ivankovi (sjizdime ho kazdy vecer od prijezdu do DH) usneme uz v 9 a vydrzime to do pul 7me rano. Sweet!
21.8. utery
Nebe je tak jasne, ze uz to vic nejde, auto zamrzle a Dan v kulichu uz ma v pul osme nalozeny a zakurtovany obri trajler tramu. A rozvazime je, s povinnymi pauzami na obcerstveni a na mazani spalovanych nosu, tvari a hlavne mych usi, az do peti, kdy se totalne vyfoukne kolo trajleru (nahodicka, prejeli jsme jeden tram s hrebiky nahoru - ale my za to nemuzem). Ani nam to moc nevadi, jsme po celodennim souboji s tramy a zakernymi hreby slusne utrmaceni. Ja navic podrasany - z ruky a hlavne zad (tram cihal za mnou) mne vesele prysti krev a Lucka me prekrti na Svateho Sebestiana. Au.
Lucky mandarinka v ruce se pekne rozleva a boli.
A prece jsme si den uzili. Bylo bajecne vedro, slunce to pralo, projizdky na nalozenem a prazdnem valniku luxusni, kolem ferny, kravy, lednacci, pukeka a more v dali zarilo jako rozzhaveny plat stribra.
Pri zapadu slunce kafe na verande s Ralfikem po boku (a kukyskama), jez na chvili prerusil Tom s vyplatou, a tak bylo pak to kafe jeste sladsi.
Lucka vari (jen jednou rukou) fazole z konzervy na cibulce se sunkou a volskym vokem (rozhodla se, ze prej to bude hodne dobry), dlabanec pro tezce pracujici zacina vonet a ja slintam na tyhle zapisky jako Ralf. Tak je radeji zavru.
22.8. streda
V pul osme najdeme na parkovisti nalozeny trajler ze vcerejska zvedly na forkliftu s dvemy koly dole a obihajiciho Dana se zaprasenyma rukama a zpocenou hlavou. Snazi se vymenit kola, ale ta leccos pamatuji, a proto mu bez namahy vzdoruji skoro hodinu.
Pri hazeni tramu ma Dan za volantem pohodicku, ale nam k veceru ubyvaji sily a Luccina pravacka se meni v boxerskou rukavici. Uz ji vubec nejsou videt klouby. Pri hazeni lati tedy pauziruje a zatimco ja shazuju 2-3, straduje si za trajlerem a vyhledava si tu pravou, kterou by zvladla jen levou. Postupne propotim tricko, mikinu, dziny, ponozky a boty, cepici a rukavice (a slipy) a po praci jdu rovnou do sprchy. Predkrm - poridz se zmrzlinkou, maslickem a broskvema nas udrzi na nohach az do vecere a pak to s nama sekne.
Na nocni navstevu dorazi Ralf, a presto, ze ho po 8me vyhanime, prespi az do rana ve svem kresle. Jesteze nemrzne. Mesic dorusta a sviti tak, ze hvezdy blednou. Jen Jizni kriz se neda a svymi peti hvezdami nam sdeluje: "To je exotika!"
A jeste! Nejenze obcas popojizdim traktorem, ale jezdila i Lucka! Radila, zatacela, pridavala plyn a vsecko! A s trajlerem! A ja jezdil s velikym traktorem s vidlema! A Tomovou ctyrkolkou! A Lucka sedela za mnou! Juu! Jee!
23.8. ctvrtek
Uklid bordelu v sadech po nas i velmi starych "ugly" bordelu neni nic moc (ocelove zrezle pasky, promocene kartony a tak), ale cesta po sadech a ke smetakove dire je dobre placena projizdka. Me detske sny se plni - jsem na jeden den popelarem!
Je den jasan a jaro sili a leto za rohem. Kolem Tomova domu kvete pole narcisu, kere zari rude a oranzove a v zraci zelene trave lita cerny Ralf. Honi kralicky (zadnyho nechytil) anebo je hleda (napriklad v 2 prsty vysoke vrstve hliny na valniku). Pres udoli se kazdou chvili tezce preriti pukeko v riji vlaceje ve vzduchu za sebou dlouhe paraty a pak misto pristani jen narazi do krovi na druhe strani. Australsti papousci rvou taky nak jinak a brodivci se zlutym zobakem jsou tak zblbli, ze se nedaji zahnat ani Danem a sutraky.
Zkratka, jaro v rozpuku.
Na zaprazi si odfrknem (opet u poridze, jen s maslem, tedy naslano), dnes jsme makali od 7mi do ctvt na 6, a potom zajedem do Taurangy - pakac a net. Doma se trochu jeste dojime a spat.
Po deseti dnech bez Ivanka.
To mi ho teda vyndej!
24.8. patek
V pekne kose tejpujeme od 7mi a je to po latich uplny balzam. Roubari, jen dva, postupuji pred nami a my je dohonime az v pul paty. Pekny vykon! Po temer mesici kazdodenniho Ivanka se s Luckou bavime uz jen pomoci slov a frazi fotbalovych komiku. Slyset nas nekdo z Cech, tak se za nas stydi.
Plan je nasledujici: Vecer do hospody v Papa na jedno s Sedou a Pepou, zitra Rotorua a zbytek toho, co jsme v ni chteli videt, v nedeli stehovani domu (WB), v utery avokado a na posledni den prace u Toma nekdy koncem tydne, az to roubari dokonci.
Zblajznem krehceny stejk (moc krehky neni, rumpsteak je rumpsteak), v hospode venku vymrznem u piva a v zamrzlem pokojicku se klepeme ve spacakach, az z toho usneme.
25.8. sobota
Je namrznuto, ale kdyz v pul 8me vystrcime nosy ze soupacek, vsechno roztava pod mocnymi paprsky slunce. I ted, kdy pisu u kuchynskeho baru, mne oknem nahrivaji zada lip nez kamna. Snidane opulentni, volska voka na sunce s livanecky, dzus, caj, Ralf, ktery jecic pribehnul, aby se pomazlil.
Uhanime do Rotoruy po Te Matai Rd, ktera se na chvili zmeni v sotolinu a pak se pripoji na hlavni a jsme tam. Nejprve mirime do Whakarewarewa, maorske vesnice na termalnim podlozi, kterou prejedem, ale kousek od Australie se otocime, a tak to dobre dopadne. Projdem par ulic zacmoudenych sirnymi vypary, pokochame se pohledem na chyse posazene primo na jadro Zeme a predstavou, jakou tu meli stari maori pohodu, kdyz se nestarali cely rok o vytapeni, o koupani (jezirka s ruzne naredenou horkou vodou), prani (tamtez) a vareni a peceni (nejteplejsi prameny a sopouchy). A hle, i dnes je to stejne, proti nam kraci domoroda starena svirajic velkou puncochu navarene zeleniny, ze ktere jeste odkapava kourici sira.
Mirne nas znervozni ostatni bloody tourist s oranzovymi nalepkami na prsou, jelikoz my zadne nalepky na prsou nemame a asi to je spatne. Nekdo si nas ale nevsima, proto navrhuji putovat dal bez nalepky na prsou, neb je to zdarma. Lucka vsak zatvrzele trva na nalepce na svych prsou, procez jdeme ven a vyhledame pokladnu, kde nam nalepky na prsa prilepi za bratru 23 NZD a my kracime zpet a mame nalepky na prsou.
A dobre jsme udelali, protoze by nas bez nich nepustili na maorsky koncert, a tam prece chceme!
Jen ho malem nestihneme, protoze vybirame suvenyry pro nas, tedy ty nejdrazsi, a nez se sjednotime na nejveselejsim "tiki" (vyrezavany buzek stesti) a nejhezci "wahaiky" (vyrezavana lopatka na fackovani), jsou skoro 2 hodiny a tudiz "haka" na spadnuti. Dodela to mily pan u pokladny, ktery vse neuveritelne peclive a neuveritelne pomalu bali, a tak vbihame do salku (je kosa na to tancovat nahatej venku) s prvnimi hrdelnimi vykriky.
Predstaveni ve Whaka jsme uz pred 4mi roky videli a bylo delsi, velkolepejsi, s vice ucinkujicimi a velikymi a nadrenymi Maory, ale ani to dnesni neztratilo nic z kouzla, ktere na nas tenkrat zarvalo.
Zpivaji nadherne, lip nez tenkrat, perfektne vse vidime, protoze jsme blizoucko a ja fotim, co se da, kdyz se zrovna vytrhnu z tranzu, do nehoz dokazou behem chvilicky uvest i cele stado japonskych deti v hledisti. Micky "poi" na snurach se mihaji, tycky litaji vzduchem, ruce a prsty se vznaseji a trepou a hlasy muzu i zen se libe spletaji v slozitych harmoniich hawaiskeho stylu. A kdyz bojovnici rozjedou "haku", znovu z nich jde hruza, i z toho rachitickeho mladicka, o jehoz hrudnicek jsme se pri kazdem zabuseni pesti zprvu obavali. Dupani, buseni dlani o telo, pumpovani pazemi i hlavou a pak rev, kouleni ocima a slavne plazeni jazyku, kdyz extaze dostupuje vrcholu. Je to jen sou, ale podstata se nemeni a ja byt tenkrat v Cookove kuzi, zvednu kotvy a trada, uz se sem nevratim.
Vse se uklidni zaverecnou pisni, maorska holcicka zpiva s nesmelym usmevem, kytara drnka, bila, cerna, cervena, na Maorech i na stenach a vyrezane obliceje se znepokojivymi vyrazy - ano, vitame vas tady, uzijte si to tu, ale dejte si na nas pozor!
Zkratka, Maor, je v jadru hodny, ale umi ukazat zuby. A jazyk.
Smrad sili a slunce zari, jak se blizime rotoruaskymi Vladnimi zahradami k lazenskemu komplexu. Zahrady jsou sverazny anglicky park s jezirky s kormorany (zivymi), altanky, milimetrovou travickou hustou jako koberec na hristich na kroket a tropickymi palmami. Park je ohrazeny puvodnimi secesnimi budovami a primo tu vidite damy i pany v bilem, z dobovych fotografii, kterak korzuji, vrhaji koule, mezitim se nori do horkych vridel, cukaji sebou pri elektrickych socich a vubec si uzivaji tichomorskeho luxusu.
A my se ponorime tez. V Polynesian Spa je rada venkovnich bazenu, bazenku a jezirek s ruzne horkou (35 - 42`C) a ruzne smradlavou vodou, jejiz lecivou silu citime po nekolik pristich dni. I z tricek.
Nikdy bychom neverili, jak prijemne muze byt jen se tak valet v kalne a mazlave vyvreline, stridat teploty a pachy, nestarat se o chlad venku a jen se line varit a probublavat. Vyhled na orackovane jezero na dosah ruky, okolo jen hrst japonskych rudych hlav, rozpustene svaly, krev se plouzi tepnami a ja se vracim zpet do emryonalniho stadia nadnasen vyzivnou plodovou vodou. Stocen na dne bazenku dumlam si palec a plnim si plice kapalinou a je mi blaze, jenze drsna ruka mne vyrve z prenatalniho sneni nad hladinu, kycham vodu a dam se do place.
Lucka mela zkratka na muj regresivni vyvoj jiny nazor.
Po dvou hodinach jsme prohrati do morku i te nejskrytejsi kosticky, a jelikoz na muzeum v nejstarsi lazenske budove (30.leta 20.stol.) je pozde, vracime se zpet do DH. A je nam teplo cely vecer a celou noc az do rana, prestoze prizemni mrazik zatina drapky do ridkych prken podlahy.
Lazne budiz pochvaleny!
26.8. nedele
Zabalime, vyvezu odpadky, s Tomem domluvime dodelavku a zaplatime ubytko, pomazlime se s Ralfikem, zatroubime, Tom od novin mavne zady k nam, je to pohodar, a my kolem travniku poseteho zlatymi narcisy sineme si to domu sluncem na plaz. Jeee, my se tesime.
A doma - doma to prijde. Pisou z imigracniho, ze MAM VIZUM! Tancujem po pokoji, Lucka mi skoci do naruce a za odmenu mi neda pusu. (Tak je to u nas zvykem.) Az do odletu tu budu legalne!
Patrick neni doma, ale presto nas sokuje. Vsude je totiz vzorne uklizeno! Trochu zvlastne - vsechna kresla a zidle jsou u steny v rade jako v kine a stul z pokoje je v kuchyni, ale opravdu prijemna zmena nemuset po 14ti denni absenci 2 dny uklizet. Lucka provadi obri prani a pak se projde po plazi, ja vynosim auto, Vocka hezky osprchnu z nejhorsiho a on me vezme do Bowentownu na ryby. Jenze ty nevezmou nic. Slunce zaleze, me od brodeni mrznou nohy a nic. Vracim se ztuhly jako soboli vymesek a Lucka me dodela zpravou, ze netece tepla voda. Se skuhranim se navlecu, zatopim a roztaju u ohne az kolem desate nocni.
Mezitim Lucka napece ovocnou buchtu (uz se ji povedla i lepsi), navari ryzi se zeleninou, nasusi pradlo, tlemi se se mnou u nedelniho bloku (2x Sipsni a znovu Earl!), jde zavolat brachovi, vola babi z avo, ze se zitra trha v Kati, vrati se Patrick, jenz hned zmizi v doupeti, protoze je unaveny a rano vstava do prace, a kdyz se konecne propadnu vedle Lucky do mekkych pruzin a zachumlam do deky (ach!), jsem z toho dne utahanej jak kote.
27.8. pondeli
Netrha se, ani avokado, ani obloha. Predpoved se nemylila, leje, vitr duje a ac neni zima, vlidno neni tez.
V postylce vybereme fotky na net, posnidame, objevim vypinac na bojler v poloze "off" (jsme zachraneni!), dopisu stohy sranek denicku, Lucka navari bramboracku do nepohody, vypijeme caj, kakao a kavu, Lucka se osprchuje vlaznou a ja dokonce horkou vodou (nadhera!) a jsou skoro 2 odpo a do Waihi na net.
Vecer pak uz jenom popovidani s Patrickem nad fantastickou bramborackou, par blbin v TV, Lucka vola mame, a z toho dostane chut na pivo a octaky a na kute.
V pokojicku je ted tesneji, kolem postele a pod skrini mame narvane vsechny sve boty, jelikoz Patrick mini, ze v hlavnim pokoji u dveri nevypadaji hezky. Not nice. Tim nas mirne dost nasral, protoze cely Patrickuv dum nevypada nijak zvlast hezky a srovnane boty na rohozce byla jedna z mala veci, ktera tu davala smysl. Manie je, zda se, davno pryc, ted jen jak hluboka bude deprese a jak dlouho potrva. Doufejme, ze tim nejhorsim Patrick prosel, kdyz jsme byli pryc. Jesteze uz chodi zase do prace!
Dest ustal, divoke more rve, venku je tepleji nez v dome, a tak otevreme okno a zavreme ocka. Spravne.
28.8. utery
Divoky vitr (pres 100km/h) prohani mraky, destiky a slunce nizko nad domem a mlati okny a dvermi. Patrick od pul 7me rano pere a potom mi sdeli, ze odpoved na otazku, zda smime prijet na Vanoce do WB, zni "ne". Co na tom, ze jsme se s nim oba, Lucka i ja, jiz nekolikrat domlouvali, ze tu po navratu z Jizaku chvili pobudem, a on cely nadseny souhlasil, ze spolecne Vanoce "would be nice" a ptaval se, kdy je slavime, a ze to bude pekny, kdyz vyjdou na 2 dny, 24. ty nase a 25. ty jejich.
To vse se mi behem vteriny promitne v hlave, ale protoze uz ho trochu znam a jsem obrneny proti cemukoliv z jeho strany, jen kyvnu "oukej" a ctu si dal noviny.
Vlastne je to docela fuk. Trajekty z Jizaku tesne pred Vanoci jsou skoro vyprodane uz ted, takze bychom prijeli stejne nejdriv 25.12., a o ulozeni windsurfovych hracek a tech par veci, ktere s sebou nepovezem na Jizak, jsme jiz uvazovali do Sedovy ci Pepovy garaze, a to z duvodu vysokeho rizika pozaru domu vzhledem k Patrickovym pyromanskym pokusum.
Na narazku o bydleni reaguju postavenim stanu od Mira na zahrade, a kdyz ho sprchuju z hadice, abych ho otestoval na vodu, prijde Patrick za Luckou s podivnou dokreslenou fotkou domu rka, ze to je jeden z mnoha jeho domu, ze stoji v Hastings a ze tam muzeme chvili bydlet, jestli chceme. If you want. Coz nechceme. Jeho dusevni pochody jsou tajemne jak ponorne reky ve Waitomo Caves.
Vichr radi tak, ze stan radsi slozim, nez ho to odnese. Lucka sedi na koberci a tridi stosy nasich nahromadenych papiru. Patrick pusti televizi na plny koule a pak se usadi do kresla na opacne strane pokoje zady k ni a civi ven. Radsi se ho na nic neptame, otazky na jeho chovani jsem si zakazal uz pred mnoha mesici, kdy jsem ho pristihnul, kterak striha sunku malymi nuzkami do panve, a on pak se mnou 2 dny nemluvil.
V Beach Martu dopisujeme denik a od majitelky dostaneme v alobalu jeste tepleho snappera, pry "manzel zrovna udil". Normalni kiwici jsou skveli!
Zblajzneme ho k veceri, Patrick se celkem bavi, jestli on neni trochu pripiclej, asi jo. Odkaze nam toho vecera u ohne 2 z jeho mnoha moudrosti nezbytnych pro preziti na tomto svete.
Prvni: Jak, kvuli orientaci, i pres zatazenou oblohu najit slunce? - Spatrit lze hlavni zalomene pusky!
Druha: Jak se nejlepe orientovat v nenadale tme a predejit urazu, panice a ztrate zivota? - Luskejte kolem sebe prsty a poslouchejte ruzne znejici odrazeny zvuk jako netopyr!
Patrick toho pry vi jeste vic, ale nechce nas zahltit a zrejme ma obavy, abychom tato poselstvi nezneuzili. Naznaci sice jeste dalsi dve - cosi o uspavani pstruhu a rostline plne cukru - ale vic z nej pro dnesek nedostaneme, ani kdyz prisaham, ze to budu pouzivat jen pro mirove ucely.
Alespon nam ten radce mladych svistu sdeli, ze je dnes "luna rosa", zatmeni mesice v uplnku, ale to je skutena pecka, ve vichru a mokre trave vydrzim sledovat tohle uzasne krvave divadlo jen v pantoflich pul hodiny. Nafotim 50 mesicu, ostrych, rudych, tajemnych, i s kratery a jezery.
V krbu dohoriva stejne rude a my se skulime na hromadku. Zadne katastrofy ani morove rany.
29.8. streda
Spim rano jako drevo, zato tentokrat Lucka je pred sedmou vyspala a otvira mi vicka prstama. Nastesti pak znovu usne.
Patrick je v praci, TV zarvala pred patou, ukuchtim skvelou michanou cibuli s vajicky a jsme ready pro dnesni avokado, ve 12 az v Te Puna.
Vichr mirne zeslabnul, slunce a temna mracna, ale neprsi. Stipeme avokado do pul paty a bavime se pozorovanim ostatnich pickeru. Vetsina z nich je obeznich tak strasne, ze skoro nemuzou chodit, zbytek od pohledu prastenej - nejaka znama Patricka a jeji pritel, podivin s mrtvolne voskovou pleti. Velryby se pod stromy pri trhani nechutne vali, posuci zmatene pobihaji s kyblema. Zajimavy spolek!
Cestou domu se rozneznime nad jehnatkem v ohrade a pak si kus jednoho doma usmazime. Steak je krehoucky a lahodny! Beeee!
31.8. patek
Dneska nas Patrick vyhodil z domu.
Zcela klidne se me rano zeptal, kdy se chystame odjet, ja mu sdelil, ze samozrejme toho 15.zari a on ze tedy sedmeho. Cimz rozpoutal zajimavou debatu, do ktere se pridala i Lucka, plnou gramatickych chyb z nasi strany vinou emoci a nesmyslnych argumentu z Patrickovy strany vinou silenstvi a prohlubujici se deprese.
Snazili jsme se mu vysvetlit, ze od nej neni fer takhle rychle menit rozhodnuti, ze zna celou dobu nase plany a vi, ze tu i kvuli praci chceme byt do pulky zari, ze doted nebyl nic problem - Vanoce, par dni v lednu, uskladneni windsurfu v garazi po nasi cestu na Jizak - a on najednou vsechno rusi; a on rozpravi o tom, ze v budoucnu budeme jeste mnohokrat smutni, ze na Zelandu nas prekvapi mnoho veci a pulka naseho tymu ze odjela na Jizak taky bez predchoziho varovani. Zkratka si pekne rozumime.
Po te, co mu Lucka asi poste vysvetli, ze pulku zari potrebujeme kvuli praci, sdeli nam, jak se rekne maorsky "tehotna" a pak ustoupi a rekne OK. Tak to bychom meli.
Dumame nad Patrickovymi pohnutkami a napadaji nas tri.
1. Narazil si nekde nejakou babu a potrebuje uvolnit barak. (Stejne mu hned utece, az uvidi, co Patrick dokaze.)
2. Vzdycky hodne tezce nesl, kdyz ho nekdo opoustel. Tak to chtel ted rozhodnout on. (Aby nebyl tak smustnej.)
3. Nachazi se v te fazi deprese, kdy proste dela takovy veci.
Taky je mozna kombinace vsech tri pohnutek. Jesteze to na nej neprislo nekdy v zime!
Bezim bosy po plazi a i ta nam dava znat, ze je cas odtud odjet a nesmutnit, jelikoz vse se tu meni k horsimu. Pokryla se hrubym piskem plnym ostrych ulomku musli, ktere pichaji a skrabou do chodidel, bily kypry pisek je tentam, polovinu po cele sve delce navic prekryla cernym zavojem. Racci se sletaji na zdechlinu velikeho rejnoka, bez kridel zapadava do pisku na okraji vln, obraz zmaru, bylo to nadherne, ale uz neni o co stat. Patrickuv zpusob louceni.
Jmenovany me ve dverich privita, jako by se nechumelilo, sdelenim, ze jakysi cesky bezec postoupil na olympiadu a jestli museli za valky nasi lide pracovat v Nemecku jako delnici - otroci? Z cehoz usoudim, ze je zas ve forme.
Ac vetrno, je krasne, jdeme na Orokawu na ryby a odopocinek. Prales voni a hreje, zlute bodlaky sladke jako vanilka a kokos a tahle plaz nastesti stale stejne neskutecna, prales se opira koreny o heboucky pisek a more se preklapi svirano naruci utesu. Poryvy vetru po nas metaji hrsti pisku a my se jen tak valime v kratasech a bosi, konecne zase po zime, zabijime sandflysky, kreslime do pisku kone v trave (Lucka neumi nohy) musli paua, kricime na tereje "Ty tereji!", nic nechytneme a jsme zpatky stastny jak pisecny blechy.
1.9. sobota
Prvni jarni den slavime praci. Se skucenim se oblikame ve 4:45 rano a do sadu u Toma v Te Puke se prikolibame na minutu presne v pul 7, ale nejmin 20 minut fotim magicky vychod slunce pres vetrne site. Umeni!
A pak zas chodime, cvakame, hazime sesivacky na zem, protoze blbnou, prijede Tom a promaze je, aby neblbly a nabidne "couple" hodin prace na zitra a spacaky na prespani, cemuz se neda odolat, i zvolnime v tempu a skoncime v 6, vzdyt i slunicko to bali za modre kopce.
Pomazlime se s Ralfem, od Tomovy zeny vyzvedneme spacaky, rucniky (parada!) a kamna (skvely!) a vyplatu (nejskvelejsi!) a v Te Puke koupime kartacky, pastu, grilovane kure a flasku vina a v DH se prejime a zmastime tak, ze se pak sotva trefime tim kartackem do pusy. Sprcha, hvezdy sviti, ale je teplo, postel tvrda, spanek tez.
2.9. nedele
Den otcu. Proc ho v Cechach nemame? To neni fer! Tady oslavuji tatky darkama, obedama a vyletama jako divy.
Tejpujeme od 7 do 11, ranni prehanky se projasnily a slunce pece. Trosku uz nam z te prace hrabe, pri hovoru pouzivame vyhradne sprosta slova a i jejich zasoba se nam tenci. Lucka teskne zapeje "Ach hovno, pr - - del, hovno pr - del" na melodii "Ach synku, sy - - nku", ja se pridam druhym hlasem a libezne ceske tony se linou mezi ferny a papousci a lednacci se je uci nazpamet. Tak na tom ted jsme...
Tom nam ve starsim sadu, co budem delat dalsich par hodin - vidlema vyhrabavat oprunovane klesti z mezer mezi stromy do radky, aby to potom mohl sekackou posbirat a rozezvykat. Je hovorny a mame pocit, ze uz nas bere jinak. Lip.
A opet se potvrdily 2 "Tomovy zasady". Prace trva mnohem dele, nez odhadne, a ze po flakarne nasazuje makacku, abychom nezleniveli a neatrofovaly nam zanedbane svalove partie. Po 2 hodinach hrabani a hrbeni nam odumiraji zada a paze a Lucce vrze v ruce, a to nas cekaji jeste dalsi 3!
Kiwi sady se s nami louci nekolika medove zralymi plody, jez zapomenute nalezneme v jeho vetvich a nekolika zapomenutymi vetvemi jez mi zanechaji boule ve vlasech a trznou ranu na cele. Jako bychom se vratili o par mesicu zpet!
3.9. pondeli
Do pul devate doma ve WB vypocitavame, co vsechno nas boli, a pak vstanem na snidani. Napiseme avo babce, a jelikoz nevi, kdy se bude trhat, zahajime pripravny den - Lucka pere, ja drhnu Vocka, ze se blyska jako novy, a potom vsichni 3 jedeme do Waihi, kde nam hodny pan na pockani prenda rezervu na misto praveho zadniho kola, prave zadni kolo na misto leveho predniho kola, novou jetou pneumatiku na leve zadni kolo a leve predni kolo na misto rezervy. Musi byt skvely sachista! Nova jeta guma je pichla, tak ji spravuje, vse nakonec utahne a nafoukne a vyzaduje pouhych 65 NZD. Tak mu je dame. A jsme radi.
Doporuci nam servis, v nemz si dalsi hodny pan domluvi schuzku s Vockem na zitra v 11. Vocko je ze vseho toho deni kolem nej cely hyn, az i prestal klepat do volantu a mlatit prednim kolem.
