Jdi na obsah Jdi na menu

Jizni Expudice pracuje I. (vynatky z deniku)

18. 3. 2007

1.3.

Teď již jen stručně a heslovitě, jelikoz zapisuju az v dobe, kdy pracujeme, a neni cas. Az se vic zabehneme, urcite se ve slohu polepsime:

Přes Taupo – znovu na Huka Falls, nezmenšily se – do hor před Napierem, při přejezdu Waipunga River neodolám a chytám, výsledek – duhák 42 a nasraná Lucka (půl hodiny zpoždění). Na kraji Napieru kontaktujeme Adélu a domlouváme sraz v 20 hod u Countdownu. Mezitím projdem centrum – samý ART DECO, kýčovitý, až je to hezký. Adéla nás ve svém přechodném domově představuje svým přechodným pěstounům, Alanovi a Judy, a pak do jejího dočasného domova na útes u Napieru v Poraiti, kde jí končí hlídací pobyt v neskutečném domě jejího trenéra boxu. Dům je obrovský, starý (už před zemětřesení postavený) a luxusní. Kdysi stál na poloostrově, a když se zem zvedla a moře ustoupilo, zůstal nepatřičně trčet nad lukami a mokřinami, celý ohradbený levandulí. Bloudíme v něm a přespáváme.

2.3.

Brzy ráno s Adélou do sadu, seznámení se Stuartem, manažerem sadu, jedem si s ním hned vyřídit IRD number do Hastings (a můj seasonal permit) – tomu předchází horečnaté hledání domu, neboť jsme tam zapomněli letenky, nutné k vyřízení. Zachrání nás až Jana, Adély kámoška, kterou doháníme na vinici. V internet café za 6 doláčů – ach jo – žádáme o Lucky WH vízum. On-line, obdržíme zmatenou zprávu o lékařských vyšetřeních, tak nevíme…..

Léčíme se zmrzlinou, pak u Adély v špinavém bazénu, Lucka jí pomáhá uklízet, já jedu zas na rybky – obluda 46 cm a pečeme je k večeři (i pro Houka, vyhuleného týpka z Čech).

3.3. sobota, 1bin po 35 NZD

Vstáváme už po 4hod, protože Adéla jede na Tongariro, zbytek rána dospáváme v sadu v našem novém karavanu. Ráno hledáme záchod, najdem Stuarta a skončíme s košema na stromě, kde uděláme každý svůj první bin.

Kvůli grilování opět na Waipungu, dva duháci přes 40, Lucka statečně brodí, půlmetrák mi spadnul. Večer rybky nikdo moc nežere, všichni jsou už přecpaný a zmlsaný.

4.3. neděle, 0/0

Uklízíme karavan do domácké podoby, jdem běhat do sadu – je obří (6 km okruh), jedem na Waipatiki Beach, zkouším surfovat na maličkém a kůžižracím prkně a vidíme kosatky, jednu prakticky na pláži!

5.3. pondělí – 2/38 NZD

Chceme začít už v 7:30 hod, ale do 8:15 nemáme kde, jablka se docela pronesou a je hic, přesto si stihnu zvrknout kotník a spadnout ze žebříku. Na 16hod jedeme do banky ANZ, kde nic nevyřídíme, v sekáči kupujem plavky – kraťasy, Lucka věci na sbírání a pak chvílí v net café.

6.3. úterý – 2/38 NZD

Začínáme v 7:30, Lucka stromy skoro bez jablek, na konci já, ve 3 padla a jedem do Hastings pro čísla, která nám paní napíše na papírek. To mělo cenu. V ANZ zas nic, v National Bank s koněm ve znaku už nám účet dají. Fish and chips na Marine Parade, zmrzlinka, v sekáči trika na sbírání a v elektro dobíječka za 30 dolarů. Do sadu a dobrou!

7.3. středa – 4 biny!/32 NZD

Po snídani, při níž jsme využili oba naše nové dary – konvici i toustr – do sadu a od 7:30 do 18:30 prakticky v kuse, s cca 20 min pauzou na vodu, banán a cookiesky. Doděláváme řadu ze včerejška a v nové je mnohem víc jablek, ale přepíšou to na 32 dolarů, mrchy. V půl sedmý už toho máme plný kecky, ale nejhorší to bylo okolo 16 hod, to jsme vážně umdlé- a omdlévali. Zítra už určitě míň!

Sprška byla lahodná, shledáváme, že jsme vyhublí, opálení, otřískaní, poškrábaní, samá modřina a já navíc servané břicho až na žebra, kde mi mokvají strupy – už nikdy tohle prkno! Plánujem brzké spaní, ale po večeři s fazolemi, tousťákem, sýrem a meruňkami z piksly neodoláme a zůstanem na pokec až do půlnoci. Dostávám k svátku půllitr Heinekena (od Aleše) a třetinku Budvaru (od Mira), Lucka cucá náš krabicák. Chystáme se taky trochu na fotit sad a naše zázemí pro stránky, dožíráme zbytky dobrůtek z Paknsavu a brou!

8.3. čtvrtek - 3/32 NZD

V práci už si zvykáme, i těla jsou na tom líp. Končíme okolo 15:30, mám výbornou řadu, Lucka spíš hnusnou. Dělám pár fotek sadu a pak metelím na Tuatekuri, řeku, která je hodně blízko (cca 20 min) a mají v ní být slušní duháci. Řeka je ale dost mělká a malá, v širokém , vyschlém štěrkovém korytu, prakticky bez tůní nebo hlubší tažné vody. Krásně se v ní brodí, pohodička, teplíčko, ale pstruhů tam moc není a hlavně jsou dost malí. Ujdu po ní kus cesty a pak to vzdávám. (Jo a při jejím hledání zjišťuju, kolik je možných špatných způsobů vyslovení slova „river“.) Ve městě v Paknsavu se stavím pro jídlo a po 8 jsem doma. Lucka mezitím běhala po sadu po travnatých cestičkách a užívala si svého nového, lehkého těla s pocitem, že se vznáší. Po pravidelném pokecu jdeme spát.

9.3. pátek – 3/32 NZD

Lucka chytá skvělou řadu, já občas horší a konečně máme pocit, že nám práce docela odsejpá a tolik nebolí. Už kolem třetí máme hotové 3 biny a jedeme do Hastings do hlavního sídla Pick NZ pro můj pas a hlavně SEZONNÍ POVOLENÍ, a to se podržte, DO ZÁŘÍ 2007! Je nalepené v pasu a Lucka mi ho závidí a trpce lituje, že si ho neudělala hned taky, jelikož čekání na WH vízum je nekonečné, až podezřele nekonečné. Já s Alešem vyrážíme na trochu vzdálenější Tukituki River k Waipava a Lucka se učí a dělá velký úklid. Řeka je úplně stejná jako ta včerejší, ale větší a hlubší a po počátečním rozčarování zjišťuju, že i nacpaná čtyřicátníkama duhákama. Vracíme se za šera a já tři ponechané (42, 43 a 47) kuchám prakticky po tmě. V sadu je dám do mrazáku, už je pozdě na grilování, jen si ještě užiju hromadného obdivu (těch ryb).

Dnes jsme toho spoustu zařídili (včetně předběžné domluvy o otevřené letence – telefonicky) a zakončení dne stálo za to.

10.3. sobota, 2/32 NZD

Pracuje se, ale jen dopoledne, protože okolo 13 hod pořádá manažer sadu Stuart párty na počest ukončení sběru jablek neznámého jména, a tak nám ani moc nevadí, že máme spíš horší řady a doklepneme 2 biny do půl jedné. Párty je dobrá, lidí není moc, pivo a párky zdarma a ještě než přijde večer, máme docela veselo. Zhulení odpadávají první a po setmění zůstáváme jen s hrstkou lidí, z kiwi zbývá jen Dave, po rumu zn. Morgan odpadá i on, a my jdem spát. Domlouvám si s ním předtím než jde do kytek, že nás kdykoli pustí na net, že si spolu zajamujeme blues a že nám půjčí velkej serf. No nevim, co z toho si zapamatuje. Jo a prý nám ukáže svýho mlaďoučkýho boxera, kerej se fakt jmenuje Václav Zíka!!!

11.3. neděle 0/0

Neděláme a nebudeme až do středy. Paráda. Jedu s Alešem a Ivanem ke Clintovi naučit se něco o mořském rybolovu. Celé bych to pak shrnul: snídaně do 11 hod – výborný „moki“ (přes noc do sítě), válení na sluníčku na rybách, pivo u Clinta, 2. pivo u Clinta, návrat po 3hod, naučeno o sea fishingu – prakticky nic. S úlevou prchám na Ocean Beach za Luckou, holkama, Mirem a Chrisem. Lucka má po úklidu párty, kochání u kafíčka a učení. Pláž je dost plná, ale hezká. Ještě radši nesurfuji, i když strupy se pěkně hojí. Zkouším dát řeč s Dánem Chrisem a nepřijde mi vůbec tak divnej, jak ho líčí ostatní.

Pozdní večeře na sadu, pokec a spát.

12.3. pondělí – 0/0

Angličtinář Tomáš nám pomáhá telefonicky zjistit, co je s Lucky WH vizem, a dozvídáme se nemilou zprávu, že přece jen bude potřebovat zdravotní vyšetření, protože se jí jednoroční vízum protáhne o těch pár dní, co už tu je, a tím pádem je prohlídka nezbytná. Jedeme hned do města zjistit, kolik to bude stát a dozvídáme se, že přijdem minimálně o 260 dolarů což nás pěkně otráví. Rozhodneme se přesto pokračovat a objednáme se na úterý na 10:30 hod. Snad tu cenu ještě nenavýší, ty zasraný blood testy.

Na poště registrujem auto na dalších půl roku a předělají nám adresu z aucklandské pošty na sad – vše je tak snadné. Lucka si pořizuje 4xfoto na žádosti na imigrační – příliš snadné – vyfotí ji maličkým kompaktem a není k poznání. Než je vyzvednem, děláme střední nákup a pak jedeme prozkoumat přístav – mají tam mít půjčovnu windserfů. Ta je hrozná, nemaj tam nic a záliv je jak rybník. Přesto nacházíme moc pěkná místa na Westshore Beach na windserf a zřejmě na plavání. Vítr jak prase – to by se jezdilo. V malém přístavu plachetnic sondujem půdu pro chytání z mola, někdy to tam zkusíme.

V sadu poobědváme tousty se zeleninou ze stánku kus od nás – levnou a dobrou – diskutujem o všem s Holanďankou Jackie a pak asi hodinu vysvětluju Chrisovi základní principy focení. Další část dne trávíme nad formuláři lékařského vyšetření, vyplňujeme a překládáme a připravujeme se na zítřejší otázky u doktora. Chystám se na kratší běžík po sadu, ale narážím znovu na Chrise a vysvětluju mu další hodinu ještě základnější principy focení. Vybíhám skoro potmě, což se mi vymstí, neboť si při návratu hnusně zvrknu ten načastý pravý kotník AU! Lucka připravuje grilování a všichni se nacpeme 3 duhákama z mrazáčku. Nejmíň 8 lidí. Dávám do placu pár našich piv (jsou pěkně drahý) a jdem spát. V noci leje a buší na střechu karavanu jak při potopě světa.

13.3. úterý 0/0

Ráno je obloha vymetená, všechno zalité a čerstvé a sluníčko mírné. Dopisujem v posteli deník za pár dní zpět a lehce snídáme, v očekávání drastického vyšetření.

Před The Doctors blízko centra dorazíme příliš brzy, zajdem tedy ještě do blízkého sekáče a pořídíme poloserfové kraťasy pro mě a kalhoty pro Lucku.

Na vyšetření jdeme s obavami, ale jde to jako na drátkách, všichni jsou přijemní, milí a bodeď by ne, za kompletní vyšetření pro imigrační zacvakáme šílených 355 dolarů.

Vše (prohlídka dr. Sweetapplem, odběr moči a krevní tlak u sestřičky, rentgen v 1.patře a krevní test přes ulici) je hotovo bez čekání a do hodiny. Lucka při odběru krve ani neomdlela, zato mě jímají mdloby při pohledu na cifry vyjadřující naprosto zbytečně vyhozené peníze. Kráva jedna Čechová z Bemetu! Od doktorů jedeme na moře s úmyslem si zaplavat, ale je děsnej vichr a docela vlny. Náš instinkt nás nezklamal – pláž je zřejmě hřiště windsurferů, protože vidíme, jak to jeden z nich praská po vlnách při pobřeží. Okamžitě přejíždíme k jeho auto a dáváme krátkou řeč a ukáže se, že ten na vodě prodává hračky, jelikož mastí zpět do Belgie. Trochu přičinění a náhody se dějou! Když vyleze na břeh, vyleze z něj, že prodává 3 plachty, stěžeň, ráhno a plovák STARBOARD 99 litrů, a tak se předběžně domlouváme, že vše koupíme za 1300 dolarů.

Pak vyrážíme s Alešem na Tukituki na ryby. Je pořádný pařák, ale u řeky se zatáhne, začne příšerně fučet a i lejt. Bez budny pěkná kosa, ale Lucka i já to bereme statečně. V jedné tůni vytahuju z proudu cca 42 duháka a za chvíli i Lucka seká svého prvního NZ duháka přes 40! Bojuje s ním urputně a s křikem, brzda kvílí a pstruh skáče a vyvádí, ale nakonec ho vzorně vyvede na břeh a navíc mu dá i svobodu.

14.3. streda 1,5binu/40 NZD

Rano se nijak nezeneme do prace, teprve okolo osme se dozvime, kde budeme sbirat. Noc byla divoka, vetrna, Lucka rano referovala o kymacejicim karavanu, ja spal jako drevo.

Rada prespolnich sberacu hned rano odjizdi zase pryc a asi vi proc. Dnes se vedeni sadu zrejme rozhodlo, ze vsechno odserou Cesi. Nacpou nas do nejhorsich rad, holkam rozdaji tezke zelezne zebriky a nakazou sbirat jen cervena jablka, prestoze na stromech rostou jen zelena. Je to uplne marny den, zvlast kdyz jakasi zenstina z vedeni Mr. Appela zrovna dnes bere vzorky jablek z nasich binu a drzkuje, ze sbirame nezrala. Pak nas presunou do jeste zoufalejsich a navic jiz viditelne probranych rad, takze horko tezko dokoncime s Luckou dohromady jeden bin navic a zdeptani pohledem na Maory, sbirajici v cervenajicich se radach na lehkych hlinikovych zebricich, odchazime za ostatnimi na barak. Zanadavame si vespolek a pak vypadneme do Ocean Spa, at se manager Stuart treba zblazni.

V laznich si dame v bazenu nejake ty kilacky a pak nejmin dalsi hodinu relaxujeme v horkych virivkach. Voda je od teple po varici, mirne slana a skoro bez chloru. Shora prsi a fouka, ale ve vode je to nadhera!

V laznich jsme hodne pres dve hodiny, nakup a domu, pstruh na cersvem oleji a bylinkach a grilu chutna zatim nejlip a pak spat.

Do dalsich dnu to vypada, ze se zacne delat asi az v pondeli. Vitr zase skuci a my se ukladame ke spanku. Rovny mesic na Novem Zelandu.

18.3. nedele 0/0 NZD

Budime se do krasneho rana se slunickem, mraky a vetrikem. Behem snidane zjistime, ze se presouva zimni cas o hodinu zpet, ze vitr zesiluje a mraky zastinuji slunce a ze sraz s Bertem na prodejni testovani serfiku na Pandora Pondu je uz v 10:30hod. Trosku se jeste pohadame a jedem.

Bert je na miste a vitr stale zesiluje, tudiz i zalivek (Pond je za odlivu prcek) vypada cim dal vic zlovestneji. Bert stroji petku plachtu a vyrazi v dlouhem neoprenu. Ma par padu, ale gybe zvlada bez problemu a navic vystrihne jeden duck gybe, sycak jeden! Pak du testovat ja, padu mam vic, gybe nedotocim a obcas se koupu o neco dele, nez je mi milo, nebot voda je spis chladnejsi. Ale par krizu dam, prkno stoupa ochotne a i v tomhle vichru se da uslapnout. Brzy koncim, z vetru je vichr a jen v kratasech to neni zrovna havaj. Lucka radeji jen prihlizi, v tomhle by se vznasela jak na padaku.

K nasi radosti a prekvapeni Bert oznamuje, ze to proda klidne hned (komplet prkno plus tri plachty), bohuzel neslevi a tak mu po vyberu v bankomatu vysazim (opet ve dvackach- haha!) rovnych 1300NZD na dlan. Nic moc levneho, ale mame to, vsechno a hned!

Doma na travnicku u karavanu kontrolujeme stav hracek – no, v Cechach bych do tohodle za takovy prachy nesel, ale NZ je windsurfingu spis zapovezeny a Hawke’s Bay tuplem. Hlavne ze muzem konecne vyrazit na vodu, do Vocka se vse hrave vejde. Zatim vsechno ulozime v koupelne mezi sprchovy kout a zehlici prkno a po hnusne polivce nahledneme na internetu do knihy navstev na nasich strankach a s hruzou se dozvidame, ze Marek s Katkou leti za nami jiz dnes! Domlouvame se s nimi pres sms, ze jim vecer (u nich rano) zavolame ze sadu z pevne linky – dost levne.

Vecer jim dame par rad po telefonu a predbezne domlouvame spolecny trek na Tongariru. Pak je tu mensi parbicka s pecenym zralokem (Lemon fish), darek od supervisora, neskutecne vytecnym a bez kosti (dyt je to zralok), a kratkym popovidanim a uz v deset se stelujem do perin. Jsme nejak min spolecensky. Aspon toho vic stihnem. Kecani (cesky) je promarneny cas.

Nez usneme jako dreva, precteme si zase kousek z pruvodce. Cist si o Zelandu na Zelandu ma uplne jinou prichut nez v Cechach.

19.3. pondeli 5/30 NZD

Rozjizdime to kolem sedme, protoze kvuli posunu casu jsme vzhuru uz v sest. Stejne jako vetsina lidi (krome tech z domecku). Sbirani je docela dobre, ale s cervenyma jabkama to trochu prehanime (jsme zblbli z patku, kdy nas kontroloval Clint) a Joseph (nas supervisor) nam prinasi jabka, ktery jsme neutrhli a meli utrhnout – pro priste znameni, ze mame pritvrdit.

Buduju si “Josephuv slovnik”:

- “Very good” – sbiras prilis cerveny, pritvrd!

- “Good” – uz je to lepsi, ale ber jeste zelenejsi!

- Mlceni – ted jsi tesne pred hranici, muzes jeste trochu pritvrdit, je to na tobe!

- Mlceni plus par prinesenych zelenych jablek z binu plus “Davej pozor, abys tam nemel tuhle barvu” – takhle trhej dal a bude to fajn, treba si i neco vydelas!

Do 17:15 hod doskubem pet binu a pak ve Warehausu v Hastings kupujeme dva dlouhe a jeden kratky neopren. A lacino!

Doma se uz jen najime a spime.

20.3.utery 4/30 NZD

Pokracujem na stejnych jabkach a ja nasazuju nove tempo, kdy se s nicim neseru, a presto Joseph me biny hodnoti stale “good” (viz Josephuv slovnik). Chceme toho do tri stihnout co nejvic, musime pro Lucky “medical results” k Doktorum, ale Joseph je asi taky zhulenej, neustale jen mzoura ocima a nevi kam s nami. Prestoze mu stale vysvetluju, ze potrebujem jen dotrhat jeden spolecny bin, zavazi nas mezi priserne male prazdne stromecky, kde jeden bin delame dohromady celou hodinu a pul, akorat do tri.

U doktora behem minuty dostavame vysledky, Lucka je zdrava jako zdravice. A tak se seberem a jedem na ryby na Tutaekuri, nad Dartmoor. Chytani docela dobre, ale reka je dost mala a tuni moc nema. Lucka trochu foti, trochu relaxuje a trochu se uci. Cestou zpet s jednim ctyricatnikem se bavime s jednim panem a dvema pejsky (typicky pratelsky Zelandan) a potme prijedem domu. Pstruha hned zbastime a pak volame nasim, jak se maji a co Sarinka. Ve Strakonicich se topi v kamnech jako o zivot, je tam snih a kolem nuly, zima se preci jen vratila. Sara je pry mamy pes, ma ji porad u nohy, jakou privazanou.

U stolu chvili slzime po Sare a pak jdeme spat.

22.3. ctvrtek 4/38 NZD

Na jabka uz v sedm, ale nova odruda Fuji stoji pekne za hovno. Obri stormy, s hustymi, neupravenymi vetvemi, nesekana trava, pod stromy prorostla jedovatymi bylinami, ze kterych je nam kolem poledniho uz pekne soufl, zelena jablka, a navic traktorista John, ktery se dnes zrejme rozhodl hrat na schovavanou a objevi se asi tak 3x, a to kdyz zrovna uz nic nepotrebujem, protoze jsme si prazdne biny pretahali sami a uz jsme si odchodili ty stovky km hustou travou. Jedeme opravdu rychle, bin kolem 1,45hod, ale po tretim uz toho mame dost, to neni sber, to je boj s prirodou. Kolem patnacte hod doklepeme ctvrty bin a jedeme vyzkouset serfik na Estuary do Clive.

Je to blizoucko, ale skoro hodinu to strojime a ja proklinam plachtu, ale predevsim sebe, ze jsem si to nevyzkousel nanecisto a ze jsem zapomnel sroubovak. Nez to vsechno jakz takz vypneme, vitr hodne zeslabne, pac se blizi vecer.

Do reky se vali uzkym ustim z more proud vody proti proudu, slana se micha se sladkou a tlaci ji pred sebou. Je to zvlastni a zneklidnujici pohled. V dlouhem neoprene si s velkou plachtou davam par krizu pres sladkou a proti proudu po slane a nejraci bych preskocil rovnou na more, kdybych to tam mel okouknute. Estuary je melky s bahnitym pevnym dnem a bezpecny. Donutim Lucku k aktivite a i ona (s prehnanym respektem) dava prvnich par jizd. Ja zakoncuju, ale blizi se tma a vitr slabne. Slezam na melcine a sleduju tereje, kterak bombarduje vodu tak blizko mne, ze mi skoro proleti plachtou. Nadhera!

23.3. patek 1,5/38 NZD

Rano se domlouvame se Stuartem, ze kolem poledne prchneme a pod strom nastoupime az v pondeli rano.

V poledne balime tak rychle, jak to jen jde, sytime se a odjizdime – trada! smer Taupo, Turangi a Whakapapa Village. Cesta pres hory, obrovske, puste a liduprazdne je dlouha, ale presto mnohem kratsi, nez tvrdi mapa. Do Whakapapa vjizdime pred patou, podle sms nam uz Marek s Katkou rezervovali a zaplatili chaty, tak jsme bez starosti.

Dojemne shledani probehne na parkovisti u informacniho centra (DOC). Je to k neuvereni, takhle snadno se sestkat na druhem konci sveta!

Tvrdi, ze jsme opaleni a hubeni, coz je pravda, a viditelne maji radost i z nasich darecku – maorskych hacku na krk, micku z vacice pro kocky, skveleho salamku, kiloveho eidamu, rozinkove cokolady kedberky, hnede sladke brownie dobrutky a baliku jablek ze sadu. Vymenujeme si prvni dojmy, rychle balime a po pate hodine uz vyrazime na trek. Bohuzel opacnym smerem. Po korekci uz je pul sestet, tudiz se na prvni chatu – Mangatepopo Hut – pripotacime s celovkami na hlavach az v pul devate.

Posilnujeme se veceri, pivem (tahnu na zadech karton 12ti Speights) a slivkou ze sladke domoviny, domaci a poctivou. U stolu ve vytopene chate povidame, vsichni (az na opila, rvouci individual u druheho stolu) uz spi, je to nejaka chcipla Hut. Pred jedenactou nas premuze unava a jdeme na kute. My na spodni palandy, Cernosi ven, jelikoz si tahnou stan. Zitra nas ceka spolecna cesta po Tongariro Crossingu a pak uz Northern Circuit az na Waihohonu Hut, kde se v nedeli rano rozdelime a zatimco my dokrouzime zpet na parkoviste ve Whakapapa, Cernosi budou nejmene 3 dny obchazet Ruapehu.

Jsme nad tisic metru vysoko, venku je chladno, ale vsechna okna vetraji, a my po nekonecne dobe zase spime vedle sebe.


Prechod z jablek na kiwi byl natolik dramaticky a nabity udalostmi, ze jsme nestacili zapisovat denik a zaznamenali jsme jen nadpisy. Jiste neni zapotrebi prilis fantazie, abyste si predstavili, co vsechno jsme prozivali. Posudte sami:



16.4. pondeli

Shaneni baraku - zenska cast si uziva plaze - velke rozcarovani - shaneni prace po telefonu - zustaneme v kempu jeste jednu noc - uspesni chlapci v Katikati - vecer nezamestnanych bezdomovcu se meni v radostny cesky dychanek - chvala behu po plazi - uz jste nekdy jedli fidzinky?



17.4. utery

Vystehovani - Waihi Beach a jeji pisecne bohatsvi - setkani na plazi s Patrickem - ubytovani u abatysi a podes Ralf - chmurny dum a divna Gena - neradostne vyhlidky - vecere u Patricka a paprsek nadeje - ma v dome neskutecny bordel, ale libi se nam tu - navrat do chmurnoho domu - hodni chlapci chodi spat pred vecernickem a nepiji pivo - chmurna noc



18.4. streda (zeleny/kontrakt)

Prvni setkani s kiwi - ohnuti pod stromy - prace, nebo zavody? - sms Patrickovi o vse - dohodli jsme se a budeme bydlet! - nakup v Katikati s Genou - vecirek s koncici domaci, babi Christin a bez Geni - dabelska kocka Lucky - muze se po kousnuti kocourem stat v noci z cloveka Gena?



19.4. ctvrtek (zlaty/hodinovka)

Zaludne zlate kiwi - placen za hodinu se nikdo nepredre - hromadny presun do noveho obydli - nepoznavame dum - Patrick se chlubi uklidem - velke venkovni vareni - po 2 mesicich mekka velka spolecna postel (pro me a Lucku) - tady nam bude fajn


24.3. pondeli (volno) 

PRSI! HURA!

Vzbouzime se uz v pul sedmy a vse je sede, mokre a ...VESELE, protoze to znamena volno! V noci desne lilo a i rano se honi preprsky a deste. Neni ani zima, a kdyz dojedu po sedme hodine k mori, vidim desive vlny valici se na plaz. Odliv neni, lov musli pada, zajedu tedy na konec plaze k utesum a davam rec s jednim rybarem. Je na moc peknem miste a dost zbesile a marne se snazi chytit snappera na bonita. Taham z nej rozumy a pak zkusim slezt na jine misto a prohodit vlny na trpytku, ale jsou prilis zbesile, lezu tedy zpet a jedu domu.

Domlouvame se, ze se dnes nedela, znovu leje, pece se strudl, suruje se, vari se testoviny s tunakem a ja hledam a nachazim na mape pstruhovou reku 20km odsud. Tesim!

Lucka si rano zabehala po plazi, asi sestku, ted uklizi, obed je hotovy a strudl skoro taky, z radia hladi sladky Georg Michael a je to jak letni destive dopoledne v Cechach.

Patrick se vraci z ranni vychazky, po obede hrnec kafe se strudlem a pak se s nim prohrabujem fotkama (vetsinou jeho milenek) cele odpoledne. Cvakneme spolecne foto, abychom ho mohli hned vystavit na stranky a jedeme s Adelou do Taurangy.

Ve sportu si vyhlidnu skvelej prut na plaz i s navijakem za 110 NZD (priste ho koupim!) a najdeme internet za 6 NZD, kde zjistim, ze nejenze baterky ve fotaku vydrzeji uz jen chvlili, ale ze jsem hlavne zapomnel kabel na prenos fotek. Naklepeme aspon dlouhy vsevysvetlujici vzkaz do navstevni knihy a vyridime maily, zabere to stejne hodinu. Adela pak objevi boxerskou telocvicnu, kde ma mit domluvene treningy vyrazeni zubu , provedeme obri nakup v Pakaci a nez se dostrachame domu, je pul desaty. Hrozne to leti.

Snime krabi tycky se svitcili a toustakem a v jedenact lezeme do posteli s pocitem, ze nam nekam propadlo nejen par dnesnich hodin, ale i cely dosavadni pobyt na NZ, protoze jsme tu uz 2 a pul mesice a pritom je to jak den. Postel pruzi a my se sesypeme doprostred a propadame se do matrace a do spanku.

 

24.4. utery (zeleny/kontrakt)

V 7 hodin je nebe protrhane, jasne, nad morem mraky a slunce se chysta za obzorem. Je jeste hodne mokro, uvidime, zda a kdy to uschne. Dneska by to volno taky bodlo!

Bezim obuty po plazi, je teplo, vypada to na blizici se low tide a ja v dire v pisku najdu velikou plnou musli. Tesim se, jak ji sezeru, ale kdyz ji po pulhodine odlozim pri curani do melke vody, aby se vzpamatovala, prejdou tri velke vlny a je v tahu. Pri navratu si v rybarskym kramku na hlavni shoping ulici vyhlidnu jiny skvely prut i s navijakem za 110NZD a jdu cely nateseny domu, kde mi rychle sklapne, protoze se jde od 10 delat. Sakra! Naprosto jiste jsem pocital s tim, ze je volno. Vsichni knourame a mame zajeci umysly, ale jedem.

Samozrejme, ze v sadu zjistime, ze se nedela, tedy jeste ne, pry mozna od pul 12, vracime se domu, abychom po druhem vyjezdu trceli v sadu az do pul 2, nez vse vyschne a prijede Ralf, ktery nam za cekani slibi dvacku a rozesmutni nas informaci, ze zitra o svatku pracujeme za bezny plat, a co hur! - ze dnes budem pracovat taky, az do vecera. Coz se stane.

 

26.4. ctvrtek (zlaty/kontrakt)

Z ryb se vracim (vstaval jsem jeste za tmy) s jednim mensim kahawaiem a divnou placatou rybou s velkyma ocima, aby meli Adela s Ivanem slibenou svacinu. Lucka se rano trochu ucila a nejak se neciti ve sve kuzi. Snad nebude dalsi, komu je blbe - Iveta lezi, Mirovi bylo na nic a ted skuhra i Betka.

Na desatou je sraz v Katikati (15 min od Waihi Beach), prijizdime presne, ale to nepomuze, protoze na Ralfa celkem hodinu a pul, abychom pak dorazili do sadu se zlatymi kiwi a trhali tam blbou hodinu. Navic jsme tam 2 tymy na uplne malinkym bloku, ve kterem ten druhy tym sbiral vcera do pulnoci, a to co zbylo, ted my delame. Oba tymy jsou nasrany - my zurime kvuli ztrate casu a penez a ti druzi, ze jim Ralf nerekl, ze to budou delat i dnes, to by to radeji dojeli uz vcera. Navic vcera pry cekali od rana do jedno odpoledne!

Nevidelali jsme nic a prejisdime do sadu k Ralfovi, kde cekame dalsi hodinu, procez mu pote sdelime, ze pro dnesek toho mame dost a jedeme domu. Jsou skoro 3 odpoledne a my nevydelali nic. Jestli to tak pujde dal, nastoupime radeji k lince do packhousu.

 

27.4. patek (zeleny/kontrakt)

Za zamlzenymi, rosou posetymi okny je jasna obloha, zlate cakance vychazejiciho slunce se presouvaji po stromech a ptaci vyrvavaji, co to jde. Dopisuju denik a pak se chystam na bezik a koupit si morsky prut prutovec.

Jenze vse je jinak. Prichazi sms, ze sraz v sadu u Ralfa je uz v 8:40, takze se prevlecu zase zpet a po snidani jedem. Jako vzdy zbytecne brzy, protoze delat se zacne az v pul desaty. Je nas jen 8, Betce je blbe a Lucka (ne ta moje) si vcera natloukla koleno pri povedenem startu auta, kdy se Tomas (ne ten Lucky) rozjel ve chvili, kdy teprve nastupovala, a ona pak visela na dvirkach a tahla nohy za sebou po asfaltu.

Rozjedeme zeleny kiwi do mensich binu a utika to pekne. Bud je to tim poctem lidi, nebo jsou biny o tolik mensi, nebo jsme sehrani, nebo jsou bohatsi stromy, nebo vsechno dohromady, zkratka jedeme jako draha a poprve tu mame pocit, ze se na kiwi DA vydelat. Naladu nam ke konci otravi parta argentinsko-nemecka, vedena debilnim Damianem s krecovymi zilami na nohach, ktera se pririti do naseho bloku prave ve chvili, kdy nam zbyva cca hodina, abychom ho cely dodelali, a nejde odehnat. Pet se jich prifari k nam a posledni biny sbirame spolecne. Jsme pekne nasrany, protoze nam nabourali tym a navic v peti jednou pomalejc nez my ve 3 v radku. Dotrhame blok a ostentativne odchazime vrhaje na druhou partu nenavistne pohledy. I tak to dnes vypada na pekny peniz!

Doma Adela navrhuje, abychom zajeli posedet do Waihi (asi s vidinou, ze roztoci vyplatu, co jsme dnes dostali od Ralfa v obalkach), ale nakonec zustavame. Ja si jdu zabehat bosy po tme na plaz a pak se tam vykoupu. Boli me pekne cely telo vcetne nohou, ale je to nadhera. Dorustajici mesic proplouvajici mraky ozaruje vse - oblohu, bourici priboj i zvrasnenou leskou plochu oceanu za nim, plaz pred nim i me, kdyz nahaty delam na pisku leh-sedy. Pripadam si jak uchylak, je videt jak ve dne. Odlivove vlny roluji pisek, z vody vylezam jeste zaprasenejsi, nez jsem tam lez.

Lucka uz na me hladove ceka s lancmitem (85 %.. masa!), sezerem ho s cibuli, rajcatovou stavou a toustakem a potom s Ivanem a Adelou posedime a pokecame u cervenyho krabicaku, zatimco Patrick s dvoudeckou pospava u televize.

Okolo 11 zalezame a premitame, zda bude opravdu zitra prset. A zda se na to tesime, anebo bychom radeji pracovali, kdyz nam to tak slo. Je teplo a mraky nad horami zlovestne cihaji. Jestli se jako obvykle nerozplynou nad morem, mame je tu.

 

28.4. sobota (volno)

LEJE! PRSI! Natece nam do galosi.

Lucka to zjistila uz v noci, ja az k ranu a je to uklidnujici pocit videt a slyset kapky huste se rozprskavajici o strechu a plot a vedet, ze neni kam spechat. Spime skoro do pul 8 a jeste po 8 se valime v posteli. Dopisuju denik, Lucka se uci a ja se tesim, kolik zazitku na nas dnes ceka!

Jeste pred snidani jedu pro noviny a chleba a protahnu to rovnou do Bowentownu, male vesnice na spicce poloostrova na jih od Waihi Beach. Vyjedu nahoru na kopec, kterym konci ten vybezek a mam krasny vyhled, i kdyz v desti, na cele pobrezi az za WB a na druhou stranu na tajemny ostrov s pustymi plazemi a na uzky pruliv mezi nim a zalivem. Prulivem se ted smerem na more vali tuny vod jako obri reka, protoze vrcholi odliv. Na otevrenem mori nizke mraky tlaci na rozbourene vlny, ktere jedna pres druhou hrozive dorazeji na plaz. Na WB slunce protrhlo dest a osvecuje jako reflektorem uzky pruh pobrezi. To je divadlo. Hledam misto na serfik a na ryby. Jezdit by slo v zalivu krytem pred vlnami, vitr tu je, na misto na chytani se radsi zeptam.

Po snidani jedou Adela s Luckou poznavat okoli, Ivan do Taurangy a ja na musle, protoze je odliv. Nalovim celou tasku a kdyz vylezam ven, zasvitne i slunce a hned je lip. Musle dam odstat do kbelicku a jedu na ryby.

...pokracovani 28.4. sobota

Ohinemuri River se prokousava strzi Karangahake Gorge pres sutry a skaliska a vytvari bezedne tune a hluboke uzke proudy. Pstruzi tu nejsou nijak obri, nechavam si dva okolo 36 cm, ale chytani je hodne dobrodruzne a hlavne neco uplne noveho.

Konec rybariny je taky hodne dobroduzny a hlavne hodne vesely (pri zpetnem pohledu). Podari se mi zabrodit tak sikovne, ze nemuzu ani dopredu ani zpet. Vsude kolem me jen tezko pristupne balvany, skaly a drave proudy, ktere se nedaji prekrocit. V zoufalstvi smisenem s pobavenim nad hloupou situaci odlozim prut pres proud na 2metrovou skalu, ktera takrka kolmo klesa bez viditelnych chytu do vody, a potom, i kdyz je mi predem jasne, ze to nemuze dobre dopadnout, se odrazim a skocim.

Proud jsem preskocil, na skalu dopadnul jako moucha na zed s roztazenyma rukama i nohama, chvilku na ni visel a pak pomalu a odevzdane po ni sjel do vody. Reka se me okamzite zmocnila a nez jsem se rozkoukal, ponoren az po krk jsem prosvistel okolo skaly a pristal v tisine pod ni. Ani jsem nestacil zavolat jako Klokanek:"Podivejte, ja pla-".

Vyskrabu se na skalu mokry od hlavy az k pate, v kazde bote prodacce 10 l vody a batoh plny jako camelback. K autu cvachtam po silnici, nohy se nedaji ani uzvednout, na parkovisti se prevlekam do sucheho, vytvorim rybnik na asfaltu a jedu domu.

29.4. nedele (zeleny-zlaty/ukol)

Je zatazeno, ale avizovany ranni destik se nekona. Vstavame v 7 a chystame se na beh (Lucka se uz i rozcvicuje), kdyz tu prijde zprava, ze sraz u Ralfa v sadu je v 8:30. To nas otravi, odepiseme, ze tam budem v 9 a po snidani tam taky tak dorazime.

Samozrejme se takhle brzy netrha, Ralf ma jeden dlouhy a vasnivy proslov na tema rasismus, jednotna prkynka na WC a "ja vstavam uz ve dve rano". Vyrozumime z toho, ze se zrejme snazi uklidnit vsechny nasrane tymy (a to jsou uz opravdu vsechny). Je to vzdycky smutny pohled, kdyz se organizacni a manazerske chyby maskuji zcestnymi argumenty.

Potom dotrhame nejake zelene a nasledne cely tym se presouva na "orchard from the hell", nejprisernejsi sad zlatych kiwi pod sluncem. Draty vedou nizko, traverzy jsou zlamane, kiwi maly a vsechny rostou v desny zmeti zasadne nad draty - proste vsechno, co muze byt spatne, se naleza zde. Travim, stejne jako ostatni, sest hodin v pozici jogina krizeneho s hadi zenou a masochistou, kdyz se zlomeny v bedrech, s hlavou na stranu, rozkroceny co to jde, natahuju skrz draty 2m vysoko pro plody velikosti liskovych orisku.

Pri poledni pauze nam Ralf slibi 16 NZD/bin, jinak by asi vsichni odesli. V blocich to za nami vypada jak po sekacce, rveme vetve jako zbesili. Po pate koncime blok, stejne nas dal nepusti zesilujici dest.

Domu prijedeme za lijaku, sprcha, vecere ze pstruhu na masle, hodinovy blok Simpsonu (jeden stary a jeden novy dil), jalapenky, vino, chipsy s octem a Clovece nezlob se ve ctyrech. Venku zuri vichrice, ani moc neprsi, a tak jeste pred postylkou jdeme vsichni na plaz podivat se na bourici vlny v temnotach. Ac je odliv, zvedaji se dost vysoko a jedna pres druhou. Kochame se ve vichru a pak, jeste nez usnu, tesim se v postylce na zitrejsi serfik.

4.5. patek (zeleny/ukol)

Objevil jsem nadhernou plaz!

Jmenuje se Orokawa Bay a pribehl jsem na ni v 7 rano pres hory a doly cestickou po utesech. Cesta z okraje Waihi Beach byla dost blativa a kopcovita, ale zjeveni plazicky, olemovane skalisky, pri vychodu slunce - to bylo kouzelny. More tu jde prudce do hloubku, vlny se lamou az u brehu, coz je blby na surf, ale skvely na ryby. Prales saha az k pisku, vyteka z nej potok kamenitym korytem a rano tam nebyla ani noha. S vyhledem na pusty ocean jsem si pripadal jako prvni z maorskych moreplavcu.

Po snidani (Lucka pripravila i vyborne obedove tousty) rychle do Katikati. Prvni sad je skvely. Plny velkych huste visicich plodu, jedeme rychle (14lidi) a mohlo by tu byt pres sto binu. Naladu nam zkazi dalsi parta, ktera nam sebere jeden blok, takze koncime na 70 a neco. Ralf je debil.

Objedvame a domlouvame se, ze vyrazime na plaz a na ryby, ale nakonec jedeme na druhy sad. Druhy sad neni skvely. Mozna BUDE skvely, za par let, ted je diky dvou az tri letym stromkum ridky a trhani se meni v dlouhou pout za kiwi. Do toho se jeste jeden z nebezpecnych a dost hloupych traktoristu zahrabe a posleze zaklini mezi stromy. Parada!

Domu prijedeme uz kolem pul pate. Cely den bylo nadherne, horko, jasno a modro a my jeste stihneme rychlou koupel v prichazejicim prilivu. More je chladne, ale prijemne a i zlakana Lucka si ho pochvaluje. Ulovim par tua tua a snim je doma syrove, jako predkrm pred testovinami s tunakem, nutelou a krekry. Patrick ma dnes veselou povidavou naladu, prinesl si ji z kavarny spolu s pulkou zeli, ztrati ji vsak, kdyz prijde na pretres, ze Adela pristi ctvrtek odjizdi do Napieru a pak do Cech.

6.5. nedele (zlaty/ukol)

Dnes se trha az od pul jedne, Ralf se polepsil a nikam nas zbytecne nezene. Vypada to, ze se to rozfouka a tak v 10:30 rozbaluju u plaze windsurfovy nadobicko a strojim plachtu. Potom pro celou plaz pripravuju pulhodiny dobre zabavy, kdyz se, prakticky v bezvetri, tocicim se vanku a houpavych vlnach, snazim vylezt na prkno a odjet. Je to tak zoufale, ze se tomu smeju i ja sam, nejen Lucka s Ivanem na brehu.

Radsi to zabalim a rychle jedem do stejneho sadu jako vcera. Lucka jeste pred tim ukuchtila bramboracku, ale kazdy z ni mame jen malou misticku. Priste to sezerem sami!

V sadu skubeme do osmi vecer (se svetly), kdyz jeste dojizdime radu za druhy tym, ktery Ralfovi utika pul hodiny pred koncem. Dneska jsme tu za ty ferovy my. Rusime plany ohledne nakupu a doma Lucka pokracuje v kuchteni a vyrobi skvele francouzske brambory po cesku z novozelandskych ingredienci.

Patrick privravora z kavarny s velikym problemem. Trva nam s Ivanem pres hodinu, nez zhruba pochopime, o co jde, a Patrick nam potom cely stastny podekuje, ze jsme ho vyslechli, presto ze jsme nic neporadili. Problem Patrickuv se tykal zmatku kolem skvele africke bluessove zpevacky-gaywoman, Patrickovy pritelkyne, Patrickovy lasky k bluess a salu plneho muzatek, ktere pry vrhaly lacne pohledy po Patrickove pritelkyni. To jsou veci!

7.5. pondeli (volno)

Na morske rybky vyrazim na sestou a na utesy. Z celovkou napichuju prvni sepii a cekam na vychod slunce. Je teplo, ale fouka to. More je bez vln, odliv, chyta se hodne snadno. Par cukancu, pak jizda pres brzdu a velky kahawai. Konecne poradna ryba. Zlate slunce se vyhouplo nad Mayor Island a ryby sly spat. Doma zjistuju, ze se dnes delaji zlaty kiwi na hodinovku, a tak si davame volno. Nadhera!

V praci je jen Adela, Lucka s Ivanem delaji uklid uvnitr, ja cistim zgruntu prijezdovou cestu a je to sichta. Patricka to strhne a vyklidi velky kus garaze. Pred domem se vrsi stale vyssi hromada bordelu, vcetne zadniho plotu, ktery jsem na jeho pokyn zboural. Po uklidu si orazime na plazi, kde je bajecne teplo, svetlo a tisici prostredky, ze i Lucka, jiz bylo nevalne, pookreje a ja se v odlivu nacpu syrovyma muslema. Prohrejeme se, zameditujeme, jak je to pozehnane misto na zemi a pak se vydame za Waihi do Karangahake Gorge, ja na pstruhy na reku, Lucka na pochod Waitawheta Walkway.

Kdyz se dobrodim na misto srazu na parkovisti, mam uz v batohu 3 (duhak 43 cm). Pres Lucciny protesty jeste parkrat protahnu nejvetsi tun pod mostem. A tam to prijde! Zaber na melcine v pereji, vlna, obrovsky tah a po adrenalinovem boji Lucka vyvlece na preh potocaka pres pul metru, narvanyho jikrama k prasknuti a tlustyho jak kapr. Vydychame se, vyfotime, vykuchame a tmou zvesela domu.

11.5. patek (zlaty/kontrakt)
Chytam od pul 7 a krome jednoho peknyho zaberu, kterej proseru, vubec nic, zvlaste po vychodu slunce - opet! Asi budu muset znovu koupit toho smradlavyho bonita. Je low tide, jdou krasny serfarsky vlny, zima neni, ale horko zrovna taky ne. V 8 uz jsem doma, je tu mrtvo, Lucka nejspis beha - uz od dveri vidim jeji zarive tyrkysove senzacni nove pantoflicky.

Snidame sami, cerstvou bagetu, pro kterou jsem zaskocil do pekarstvi (french stick 2 NZD), a je to zvlastni pohoda. Patrick spi po nocni, Adela je v Napieru a Ivan odvezl Betku domu (zas tu prespala, ani jsme o ni nevedeli).

Trhame zlaty v sadu na Woodland Street v 11 lidech (krome Fernanda uz s nami zadny cizinec nechce delat), od 10 do 13 mame 50 cistyho a konecne to za neco stoji. Navzdory tomu po obede dotrham trajler a s 5biny a vyplatou v kapse opoustim tym a uhanim pro prkno a do Bowentownu, jelikoz se zveda predpovidany vitr a ja uz si MUSIM zajezdit!

V zalivu si to mydlim v poutkach a trapezu a nahle zjistuju, ze se pod prknem miha dno ani ne pul metru hluboko, protoze zaliv je skoro cely desive melky a jen se modlim, aby tam nebyla nejaka skala, abych nerozbil flosnu a sobe hubu. Skala tam nebyla, jen pisek. Pri obratu vletim do melciny, flosnu bodnu do pisku a elegantne vystoupim po hlave. Snazim se sice jezdit co nejvic v kanalu, ktery probiha celym zalivem a je oznacen tycemi, ale je moc uzky, a tak jsem vetsinu casu spis na melcine. I tak to bylo fajn jezdeni, prestoze se slibovane zesileni na 25 uzlu nekonalo a vitr pomalu vykysaval.

Doma uz jsou vsichni pracanti osprchovani, v pul 4 je vyhnali, ze neni prace. Tak jsem o moc neprisel. Vsechno vcetne sebe osprchuju hadici a skocim pro chleba. WB dohnal jeden z destiku, ktere jsem sledoval pri jezdeni, a my uvnitr v suchu vecerime delikatni pstruhy na grilu s chlebem, cokoskou, cajem a ryzovymi krekry s morskou rasou. Projedeme par (zoufalych) programu v TV a zatimco Lucka uz chrni, ja louskam noviny a tesim se na zitrejsi volno (snad!) kvuli desti. Hodiny tikaji, pisu pri celovci, more ani nemukne a ja koncim (my koncime!) prvni knihu deniku. Vydrzela presne tri mesice. Tak jo.

14.5. pondeli (zeleny/ukol)
Zacina se Ralfovym proslovem. Je mirne nasrany kvuli nasemu uteku z Athenberry, a kdyz si to s nim chceme vyrikat, radeji prcha a dal se nam sikovne vyhyba. Trhame s par dobryma lidma (zvlast nova kiwi - "sekacka" - je dobra do tymu), brzy dodelame sad a presouvame se do jineho, kde je pry spousta krasneho ovoce a majitele trochu posuci, jak tvrdi Ralf.

Ukaze se, ze sad je zatim nejlepsi, jaky jsme kdy delali, a majitele nejsou o nic vetsi posuci nez Patrick, jen se s Ralfem nemaji moc v lasce, cemuz se moc nedivime a jsme spis na jejich strane. Jedeme jako jeste nikdy a ac trhame do velkych binu, v pul seste vycerpani, ale stastni dodelame sty bin, k cemuz nam majitel hned gratuluje. Domlouvame s nim na zitra, ze si musi vyzadat nas a jenom nas, a nikoho jineho od Ralfa tam nesmi pustit a on souhlasi a potesi nas, ze ma zitra od pakace povoleno 150binu. Snad to bude jen pro nas. To by byl narez!

Vracime se utahani s vidinou 120 NZD cistyho naseho dnesniho rekordniho vydelku. Filetuju a stahuju kahawaie a smazim ho tentokrat v obalu mouka, vajicko, mouka a je to takova dobrota, ze uz ho Lucka jinak nechce. Patrick dojida Lucky skvelou bramoracku, Ivan opet mizi za Betkou a my pri vinu, octakach a zmrzce absolvujeme dalsi prijemnou nekolikahodinovou lekci Aj s Patrickem. Zalezeme az po 11hod, boli nas uplne vsechno, od prstu na rukou po nohy. Me hlavne zada mezi lopatkama (klasika), bedra a trisla (novinka) od prohnuti a rozkroceni v nizsim sadu. Postel se prohyba a houpe a ja vim, ze rano to bude bolet jeste vic. Ale nemenil bych to za skoleni, ani za nic.

Sakra, ale mohlo by treba pozitri zaprset!

15.5. utery (zeleny/ukol)
Dnesek se zapisuje snadno - prace, prace a zase prace. O osvezeni se postara Ralf, ktery s revem prileti okolo poleldne a cosi si vyjasnuje s tremi novymi, kteri se z neznamych duvodu pripojili rano k nam. Ukaze se, ze tu nemeli byt a meli skubat v Athenberry na hodinovce, ale rekli blbci Damianovi, ze to radsi u Ralfa skonci, kdyz si nic nevydelaj, a ten blbec Damian je poslal k nam a rekl to vsechno Ralfovi. Ralf se vyrve a utece a my i pres stale silici unavu v pet odpoledne dovrsime 153. bin, sklidime gratulaci, spocteme si to na cca 130 cistyho, domluvime zitrek opet nastejno a jedem. Konecne se dostavame dokonce nad uroven jablek.

Zapecena zeleninka k veceri nema chybu a do hajan. Lucka uz oddychuje, tikaji hodiny a venku obcas projede auto, a protoze more k nam uz zase nedoleha, pripadam si pomalu jak na Lochaci. Ale jen pomalu. Protoze jsme na druhe strane planety. U Pacifiku. Jeje! Dobrou.

16.5. streda (zeleny/kontrakt)
V noci jsem byl dvakrat (!) curat, rano v 7 se budime rozlamani a skuhrame, ze potrebujem volno vic nez penize. Jenze "cloudy periods" ano, a dest ne. Od 9 do pul 6 trhame a trhame a trhame. Ten samy sady, jen o jednoho mene, tudiz nestihneme jako vcera 150 binu, ale "jen" 144, coz dela neuveritelnych 140 cistyho na jednoho.

V pauzach jim ozirame sad, mandarinky, fijinky, guarany (skvele ovoce na keriku, v podobe sipku se skvelou sladkokyselou pryskyricovou chuti a pry povzbuzujicimi ucinky). Vecer uz sotva lezem a zitra nas ceka to samy.

Prsty i ruka i rameno me boli, Patrick si za zdi v pokoji pousti televizi a Lucka cuka nohou. Je cas jit spat.

17.5. ctvrtek (zeleny/kontrakt)
Rano uz nejsme tak desne zniceni jako vcera, i kdyz Ivan narika, ze nemohl spat, jak ho brnely ruce. Kuchtim michana vajicka na cibulce, tousty a caj a na 8:30 jedeme snad dodelat ten sad.

Dodelali jsme ho! I kdyz s pravidelne mizejicim polomaorem tentokrat beze slova zmizela i jeho druzka Sekacka, doklepali jsme to do 5 jen s Amikama a Genou jako nic. Majitel slibil projizdku na konich a rybarske paradni lodi, ale nevim nevim. Piva nam zadny nedal.

Navaril jsem obri panev zeleniny a mletyho masa, Lucka hnedou ryzi a jdeme to zbastit. Uz pri prijezdu nam Patrick sliboval "alcohol and cake" a po veceri na nej dojde. Alkohol = RTD (ready to drink jsme prekrtili na ready to die), rum s kolou. Cake = Patrickuv skvely rozinkovo-zele-ovocny chlebicek. Ve ctyrech sedime u televize, popijime, pojidame, povidame, komentujeme deni v TV a relaxujeme a je to moc a moc prijemne. Dum houka a mirne se chveje a my se po 10 vytracime spat, Patrick usina rovnou u televize. Trochu nam to pripomina vecery s nasima ve Strakonicich a jeste nez usneme jako mrtvoly, rekneme si v postylce, ze mame tenhle dum radi.

18.5. patek (zeleny/dzungle)
Co nemame radi, je ukrutna bolest zad rukou a prstu, Lucka navic tenisovy loket.

Rano je to peklo, ani noc nebyla o moc lepsi, kdykoli jsme se probudil a chtel pretocit, skoro se mi zastavil dech. Zaciname v 8:30 a to, ze to maji byt zeleny, uz nikoho zvlast nenadchne. Okna jsou zpocena, je bezvetri a mraky ustupuji slunci a ocean z okna vypada jako ocelove sedy pruh.

Do sadu prijizdi na ranni sraz Ralf a hned je jasno, proc vcera vecer rekl do telefonu Tomasovi jen to, ze jsou tu zeleny kiwi, a nic vic. Zeleny kiwi to jsou, ale na T-barech, oddelenych tunelech stromu s previslymi vetvemi na obe strany. Narozdil od pergol, kde se jen prochazi a skube shora do bagu, tady se musi clovek sehnout az k zemi a trhat do stoje. Coz je pakarna. Ale jako nejvetsi pakarna se ukazalo to, ze se nejednalo o sad, ale o dzungli. V uzouckych tunelech se prodirame jedovatym blinem, trnitymi slahouny, velikymi pokojovymi rostlinami a kiwi lijanami a diky tarzanovskym pokrikum, opicimu chechtani a pardalimu prskani, ktere vydavame pokazde, kdyz se potkame, pripadame si tam na veky ztraceni jako Holub ci Livingstone v Africe. Je to tak hrozny, beznadejny a zoufaly a prace tak pomala, ze nam nezbyva, nez se tomu smat. Do obeda udelame jen 1 maly blok a pote co se presuneme na slibeny mensi, propadame primo hysterickemu smichu, nebot blok je nejenze stejne velky, ale navic jeste zarostlejsi a zbesilejsi nez ten predchozi. Ralf se nakonec smiluje a vysle nas na normalni zelene pergoly, na kterych jsou sice male plody a vse vypada rovnez dostatecne zanedbane, ale do pul seste vecer to zlepsime na peknou stovku cistyho. Za odmenu dostaneme naky piva a 2 balicky kukysek (majitel je vtipalek) a prchneme.

S Patrickem domlouvame bydleni pro Lucku II. s Betkou u nas, v jejich dome uz to za ty prachy bylo na nic. Patrick prohlasil, ze kazdy mame jeden hlas (vcetne nej), a tak i pres me pocatecni "ne" bylo jednohlasne prijato, ze s nami holky od nedele bydlej.

19.5. sobota (zeleny/kontrakt )
Prestoze pracujeme v nasem nejuzsim tymu (9 lidi) a na zelenych, tempo neni zrovna zdrcujici. Ovoce ve starem sadu u Waihi roste blbe, je ho malo a draty jsou vedene zoufale nizko. Cely den chodim prolomeny v zadech a s hlavnou nakrivo. Navic se hlasi u vsech unava a modlime se za dest. Ten nakonec prijde, kdyz v 5 koncime a sadar na traktoru udivene krouti hlavou nad nasim jasotem.

S Luckou jedeme rovnou nakoupit na Ivanovy narozky do Waihi. Rum Kapitan Morgan do Liquere shopu (spolecny darek) a nejake ty pochutiny a pivo. Doma jsme pak hrozne tajemni a Lucka pripravy nadherne masle z cervene igelitky na nas extra darek - velkeho zmrazeneho potocaka.

Ivan se tvari, ze o nicem nevi a nic netusi, a v 8 se za okny verandy rozzari svetlo ze 24 svicek na ovocnem dortu v rukou kamaradu, ano, troufam si rici, i pres svuj skepticky postoj, ze kamaradu, protoze to, ze spolu delame takovou dobu tak tesne pohromade a jeste jsme se nepobili, musi neco znamenat, a pak se nahrnou dovnitr, slecny nezvykle nalicene a pani oholeni a upraveni a nastane potrasani a libani a Ivan je viditelne poteseny, i z naseho pstruha, ktereho na rozdil od Morgana rozhodne necekal, a vsichni nekam posedaji a odnekud vykouzli chlebicky a jednohubky a my rozdame pivo a Ivan rozlije Morgana a sedi se. A jsou tu vsichni - Slovaci Peter a Tonja, Moravane Tomas a Iveta, Plzenaci ja, Lucka, Betka a Ivan, a Strakonicacka Lucka II. A bylo nas 9.

A pak nas bylo 10, kdyz Patrick dorazil z kavarny z jihoamerickeho blues a pripojil se tak vehementne, ze najednou mluvime vsichni anglicky a hlavne s nim. Coz nevadi, protoze je to fajn. Do jedne v noci se vsechno zvolna rozpousti, i jidlo i piti i lidi a jde se spat, unaveno, ale napojeno a nasyceno a plno nadeje, ze zitrek cely prochcije.

20.5. nedele (volno)
Nedele se nedela! Ve 4 rano me vzbudi dest, jenz se vrati jeste na chvlilku v 8, kdy povaleni vstavame, a presto ze se vyjasni, prichazi mobilem rozhodnuti shora, ze je volny den! Nacpeme se vejcema namekko a relaxujeme pri vypalovackach cele dopoledne.

Po behani se vykoupu v mori, nic moc horkeho, slupnu musli nasyrovo a domu. Lucka relaxovala na posteli u mapy tak, ze ji trosku poslintala (Lucka tu mapu). Dame si fazole z konzervy a na pul 4 vypadneme, ja na Waitawheta River a Lucka behat. V uzkem kanonu je to spis na lezacky nez na brodaky a vic nez o chytani je to o lezeni po balvanech. Dokonce se mi podari na kluzkych sutrech upadnout primo na zada do melke vody, pricemz se tak strasne prastim do leveho zadku a lokte, ze to musim chvilku rozdychavat.

Betka s Luckou II. se uz nastehovaly, dlabeme rozmrazene pstruhy a Ivan sveho darkoveho obra a vsichni si zvykame na novy zpusob bydleni. Ivan s Betkou vypadaji celi nesvi, ono to neni lehky (zvlast pro Ivana) byt zniceho nic s nekym v jedny cimre a v jedny posteli.

# Lucka II. lisuje cesnek. Jde ji to pekne. Jenze pak zjistime, ze ho neoloupala. Nevi to. Nikdo ji to jeste nerekl, ze se cesnek loupe. A ona to pred tim jeste nidky nedelala. Ou je! #

22.5.utery (volno)
Na Orokawa Bay jsem chytil 3 nejvetsi ryby za cele me chytani na NZ, ale nesmim o nich napsat, aby to pry nebyl jenom rybi denicek. Zajemcum poslu mailem. Soukrome. Aby Lucka nevedela. Tak.

23.5. streda (volno)

V noci slysim dest, a tak, kdyz kolem osme prijde sms, ze delat by se mohlo v 9, cely Waihi Beach Dream Team odmita vyjet. Podle predpovedi stejne po pul 10 prisly prehanky, tak bysme tam byli zbytecne.

V Mt. Maunganui koupime v Armade spasy krasny dreveny prkynko na filetovani morskych ulovku na plazi a vylet zakoncime bazenem Baywave. Je kryty, hlavni bazen pekna siroka petadvacitka a po par kilackach se prohrejeme v melkem. Venku je tma a prsi, ale po parkovisti se primo vznasime, jak se nam uvolnili bolave svaly. Po ceste domu si notujeme, jak je dobre, ze nebydlime ve meste, a premitame, co v budoucnu, protoze kus nas uz je na techle ostrovech a co teda dal? Delici cara se miha ve svetlech reflektoru, bila, zluta, odrazka a my mame v hlavach zmatek a jediny lek je odklad; vedomi, ze ted ne, ted jeste ne.

Doma nas rozveseli poradny stejk, co jsme koupili v pakaci, stavnaty, masovy, jezis, to je lahoda, pane Jahoda! A uz je deset a po zmrzline spat.

24.5. ctvrtek (zeleny/ukol)

Jako by se vratily stare dobre casy s Ralfem, jelikoz na trhani cekame az do dvou odpoledne. Vsechno je mokry, ale ten vul to zrejme nechce pochopit a haze vinu na sadare. Ze pry se vcera trhalo v desti a to nevadilo a ze ten sadar najednou prisel na to, ze to vadi a tak. Cas si kratime jidlem, holky klabosenim a my kluci litacim talirem. Obcas pali slunce, obcas trochu prsi, a kdyz se v pul jedne rozhodneme odjet, pririti se opet Ralf, a ze pry se bude za hodinu trhat u Pinokia, chvilku se dohadujem, ze na to kaslem, nakonec ale od 2 do 5 oskubeme jeden blok. Jenze je nas 14 (2 spojene cesko-slovenske skupiny), takze se spis motame.

Ac tma, je idealni cas odlivu, proto doma popadnu jen dlouhy neopren a mastim na musle. A jsou tam, a obcas i velike, venku je celkem chladno a sviti pulka mesice, takze neni uplna tma. Ve vlnach stravim vic nez hodinu, nekolikrat jdu vysypat igelitku do kyblu na brehu a nakonec je z toho pres pul kbeliku tua tua. V neoprenu jsem na plaz dojel, v neoprenu z ni taky odjizdim, doma v nem zalezu do sprchy a omyju ho tak z vnejsku, a kdyz ho sundam, tak zevnitr a sebe z vnejsku. Idealni zpusob!

Lucka uvarila klasiku – senzacni mlete hovezi s ryzi, zeleninou a jalapenos, zblajznem to, zajime se zmrzlinou a ja chvilku civim na TV, zatimco se devcata v koupelne bavi tim, ze Lucka Betce barvi vlasy, a pri cekani na panaka rumu Kapitan Morgan v kresle usnu, procez pote po ctyrech odlezu do postele a vic nevim.

25.5. patek

Betka s Ivanem k veceri pres 3 hodiny vyrabeji bramboraky, az z toho nakonec Ivan v kuchyni upadne na zem a vytre sam sebou podlahu poprskanou olejem. V tom do okna vleze prut a za nim nakoukne rozjareny Patrick a my uz vime, ze to bude narocny vecer. A byl!

Patrick se zrejme zucatnil vyhlaseni vysledku nejake rybarske souteze a vyhandloval loveckou chladici brasnu, box na rybarske potreby a paradni prut na lov z lode i s paradnim navijakem. Jestli tam na te akci byli ostatni stejne nasrot jako Patrik, tak to asi nebylo tak tezke ziskat. Samozrejme z nej nedostaneme, jak k tem vecem vlastne prisel. Usvedcuje ho jen jakysi diplom. Posilnujem ho dalsimi pivy a RTD a az do brzkeho rana mame o zabavu postarano. Nejprve vydesi Betku, ktera je tu (na jeho projevy) jeste kratce, svym nenadalym typickym vymrstenim, vykrikem “kamate!” a ukazkou maorskeho bojoveho tance “haka”, pricemz my ho jen se zalozenyma rukama pobavene pozorujeme, kdezto Betka se chysta utect. Pote se pokousi Patrick tancit na Boba Dylana a to je parada! Pekelne se soustredi, provadi naprosto zmatene kroky na jakysi jiny rytmus, stale pritom sviraje imaginarni partnerku.

Kdyz zacne mit dost tance, da se do zpevu. Nekde vystrachal zpevnik sestavajici z jedine pisne “Unchain my heart”, s niz si vystaci dalsi 3 hodiny. Zpiva peknym, silnym hlasem, s nepreslechnutelnym bluesovym citenim, jen ma problem udrzet rytmus, protoze nevidi dobre na pismenka a nestaci otacek stranky. Kazdou chvili ztraci slova, 2x mu dokonce pri rozmachlem gestu uleti za gauc, pote, co smetou vetsinu sklenicek ze stolu. Lucka II. se za zdi asi moc nevyspala, zvlaste kdyz Patrick doplnuje zpev pady do horicich kamen, jez sousedi s jejim pokojem. Betka s Ivanem dokonce pri jeho zpevu tanci, ja pouze, sede v kresle, luskam prsty mimo Patrickuv rytmus. Potom tancici dvojka zmizi na nocni vychazku, zabloudi na plazi a vrati se az po druhe hodine ranni. To uz Lucka spi a ja po hodinovem posezeni vedle Patricka, jenz uz zpiva jen obcas, rozumne alkoholove diskusi s nohama natazenyma, svaly relaxujicimi a mozky line se prevalujicimi, ja uz spim taky. A dobre se nam spalo.

# Lucka II. parkuje do podelne mezery mezi nasimi auty popredu. Pote, co ji vysvetlime, ze takto tam nikdy nezaparkuje, nam sdeli, ze jeste nikdy necouvala mezi auta. A ze parkuje jen tam, kde to delat nemusi. Ou je! #

 

26.5. sobota (zeleny/ukol)

Rano bych spal, ale uz v 8:30 mame nastup v blizkem a podivnem Athenberry. Rychle jeste s Luckou zabehneme zavolat z budky bratrovi, dozvime se o Sare (je tlusta a zmlsana, u nasi mamy ma denne pul jogurtu v granulich, takze ted na suchy steka, mura jedna!), a dokonce ji slysime zastekat do telefonu, procez Lucka az do vecera na Saru mysli a teskni.

Odpoledne prijizdi Patrick a uz od garaze se strachuje, jestli vcera nerikal spatne veci. Uklidnuju ho, ze ne a ze to byl pekny vecer. Ptam se ho, co se stalo na zachode a on, ze uklizi. Tak nevim. Doma to totiz vypada dost uklizene, jenze lino na zachode je zkroucene z potopy z dezinfekce a my se dohadujem, zatimco to Lucka vytira, zda se Patrick poblil ci nikoli.

Vecer je party u Ralfa, ale proti te prvni je tahle party spis pohrebni. Lidi viditelne ubylo, z puvodniho slozeni jsme zbyli prakticky jen my. Na to, ze vrcholi sezona, nema ted Ralf zrovna silny tym. Ani on sam neni uz to, co byval na zacatku a pri prvni party. Porad sice rozdava tequily, i pivo se da najit, ale je zamlkly, prochazi s ustvanym vyrazem a mluvi tichym hlasem a je taky tak polovicni. Dokonce sezony pry zbyva jen tyden, max. dva, mozna se do te doby rozplyne uplne.

Mame v sobe 2 tequily a nejaky pivo a pri jizde zpet v aute dost zlobime, ale ridicka Lucka II. to statecne vydrzi. Usnu hned a zda se mi, ze trhame kiwi ve snehu a mne se chce porad curat a nez si zavazu tkanicky, ostatni vzdycky orvou cely blok.

# Lucka II. cepuje benzin. Stale drzi spoust pistole, i kdyz toci plnou nadrz. Jezdi uz dva roky, ale pry jeste nikdy netankovala. O zapadce na spousti tedy nevi. Ou je! #

1.6. patek (zeleny/kontrakt)

Ve 4:30 na nohou, v 5:10 cekame na krizovatce a v 5:35 se zaradime do podezrele kratke kolony, vedene nakladakem s traktorem (a za nim Ralfem s omlacenym terenakem), smerujici na poloostrov Coromandel. Ma to byt dlouhy, ale vynosny trhaci den. Placime se hodne pres hodinu a pul serpentinama a po sedme jsme v sade, krasnem, zasazenem do divokych hor, ale studenem, mokrem a v mlze. Dobra zprava je, ze ovoce vypada solidne, spatna, ze krome nasi 11ti clenne party je tu uz jen 6 lidi, a jelikoz se musi vse zvladnout za dnesek, pulnoc to jisti.

Skubeme slusny blok na rovine, po obede prejdem na blok na strani, o dost pomalejsi a s popadanymi prickami, takze obcas nestaci cesat v klece, ale musime si i sednout na zem. Zaver bloku nam spestri Ralf, kdyz nam sdeli, ze slibena vecere nebude. To nas nastve a on pri dalsim navratu doplni, ze nam tedy da 10 NZD a ze si ji koupime, az pojedem ze sadu. To nas nastve a on doplni, ze at nejsme smesni, prece nemuzeme prerusit praci a jet hodinu do mesta na veceri. To nas nastve, procez mu vysvetlime, ze to samozrejme nechceme, ale ze jsme tak nak pocitali s tim, ze neco nakoupi a da nam to k snedeni v sadu. On rekne, ze tady v okoli nic neni, jen benzinka, a tam ze nic nemaji. To nas nastve a rekneme, ze tu neni prvni rok a ze to prece musel vedet a ze kdyz zna pocet lidi a pocet moznych binu, logicky mu muselo byt jasne, ze to do tmy nestihneme a nakou veceri budeme potrebovat. Kdyz nam ji slibil. Je to vesele dohadovani a na me padl ukol vyjednavace, protoze Tom s Ivetou chybi, Ralf neustale nekam odjizdi a odbiha a kazdy novy hovor proklada slovy, ze je to jen velike nedorozumeni. Pote co prohlasime, ze bez slibene vecere taky muzeme odjet, udela 360 stupnu otocku a zahraje to na to, ze jsme mu nerozumeli, ze samozrejme jidlo objedna, at jdem sepsat, co si prejeme a ze nekdo zajede do mesta. To nas nastve a rozesmeje a jdem to sepsat, pretvoreni na negramotne blbecky. Ralfovi se tak klepou ruce a nedokaze se soustredit, ze misto nasi objednavky “kure, bagety a tak…” pise kostrbatym pismem (pote, co napsal “Fish and”) stale jen “Chips – chips – chips – chips”.

Praci na dalsim bloku prerusi tma a vecere na zemi pri svetlech, par ryb a tuna chipsu (presne dle objednavky). Zereme to z novin v mokre trave, jako totalni luzri, pozorovani stojicimi nadrizenymi. Parada!

Sad dotrhame po devate hodine v chladu a vyfukovych plynech traktoru a generatoru svetel, jez prizracne ozaruji nizke pergoly a paru z nasich hrdel a pak utahani domu, serpentinami, ktere nikdy neskonci a kolebaji hlavami spacu vsude kolem me, sediciho za volantem. 200 NZD v kapse!

6.6. streda (konec)

Rano prsi a vypada to na volno, ale to jeste netusime, ze volno z toho bude absolutni. Ale po poradku.

Jedeme desnou dalku (cca 90km) s vyhlidkou pouheho odpoledne straveneho na bidnych zlatych kiwi. Ralf na nas nepockal a sad najdeme az po hodine jezdeni tam a zpet predmestim Taurangy. Ralf a jeho dve francouzsko-japonske pipky uz pobihaji po sadu a my dozrane a rezolutne vyzadujem “petrol money” driv, nez zacneme delat. Nijak zvlast uz Ralfovi neverime a v tomhle budeme neustupni. Pri prvni zmince o penezich Ralf vypeni, zacne pobihat, kricet “Oh common!” a tvarit se urazene, ze vzdycky kdyz prijedeme, zacneme hned o penezich. S Tomasem za nim behame a pokrikujem, ze prave kvuli penezum tuhle praci delame a ze jsme sem nejeli pres 80 km, a je to obtizny, jelikoz Ralf nekam odbiha nebo odjizdi s traktorem. Nakonec prohlasi, ze dnes nam nic neda, az zitra, a my zas, ze tedy jedem domu. A jedem. Zustavaji jen nervy ztrativsi Slovaci a Kreten s tlustou Slovenkou.

A je to velika uleva, po tom vsem, co jsme si s Ralfem uzili, se na nej vysrat.

Vecer vratime Ralfove zene Anite bagy a domluvime si vyzvednuti vyplaty na zitra. A konec a smitec!

Vecer pri posezeni u TV se kochame pocitem volna a tim, ze jsme udelali vazne dobre a jeje, uleva. Natahnu se v polohovacim kresle a zabalen v dece usinam u televize. Jako doma. Nadhera!

8.6. patek

Spime, dlouho se valime, ranni modlitba s varhany a klecicim Ivanem za vsechny pracujici, velika kontinentalni snidane – volsky voka na kostickach opecene prave slaniny, fazolky, chleba s maslem, caj, dopoledne kaficko, Dan Barta nasledovan Plihalem, vitr zesilil, ze brzy uleti barak a cela zahrada a my jedeme na windsurf na zaliv.

Vichrice se meni v oddelene poryvy, a tak pustim na prkno i Lucku. Zaliv se ji libi, more ji nedesi a docela i jezdi, nez ji definitivne odumrou ruce stahane z trhani.

Vecer Lucka s ostatnima holkama vyrabi ovocny dort, Ivan kremuje boty a ja nedelam nic.

Lucka pokaslava, je z prkna ztahana a strka mi na ohrati ledovy nohy na mou stranu postele. Ohreju ji je a usnu.

12.6. utery

Budim se v 7:30, za okny se prohaneji zbytky severaku a Lucka se tvari, ze bude spat na veky. Pak se probudi, nazere se cibule a jde si vyridit sama (!) praci s konema u blizke veterinarky. Vraci se roztlemena od ucha k uchu, pry na ni byli vsichni moc mili a ma prijit ve 4 odpo. Navic si hrala se 6ti mesicni labradorkou a ma (tedy Lucka) uslintane rukavy.

Ja absolvuju 3 zbytecne jizdy s hrackama v zalivu, vitr ma spatny smer a silu, u domu vzdycky vypada silny, ale na mori nestoji za jezdeni.

Aspon jsem si uzil na pravem surfu od Mira (ne na tom, co mi v Napieru sezral kus bricha, na druhem, ale stejne blbem), mame obe prkna ted v garazi. V dlouhem neoprenu nebyla ani zima, prestoze se vlny vetrem ochlazovaly a tristily. Stoupnout na prkno se nedalo ani v nejrychlejsi jizde ze hrbetu vlny, je prilis vratke a s vytlakem na nic. Ale i tak se dalo pouzit jako bodyboard, a to pak jelo skvele. Pocatecni obavy ze smotani vlnou me zahy presly a ja to mydlil hodne pres hodinu. Poznatek: Surf je docela zahul, chytat vlny a naplno makat rukama a nohama je jako jezdit v bazenu sprinty. Po pul hodine se pekne zakyselite.

Vecer se rozhodeme, ze zitra jedeme na jezera kolem Rotorua, a domluvime se se Sedou, ze se tam potkame. Potom se posmivame druhe vyprave, ktera miri na 5 dni na Coromandel a jako prevenci proti hladu voli smazeny kvetak, kureci prirodni rizky a tatarku. Neni vhodnejsi svaciny na poradnej vandr!

13.6. streda

Luxujeme auto, balime a posmivame se znovu druhe vyprave pri smazeni a paleni kvetaku (uz nas nenavidi), loucime se s nimi a oni odjizdeji, piseme Patrickovi vzkaz na rozloucenou, nalozime, vyjizdime a loucime se znovu, protoze se druha vyprava vratila pro letenky, ktere budou potrebovat prebukovat, az pojedou zpet pres Auckland.

Pocasi nehlasi nic moc, strasi na dalsi dny destem a Seda hlasi od jezer ranni namrazu, ale my, vedeni Lucky pevnou virou v krasne pocasi, se nezaleknem. Jeste koupit chleba a bombu na vareni, nezbytne veci (panev a maslo na pstruhy) mame, tak hura!

Rororua nas, jako vsechny ostatni, vita tradicni vuni zkazenych vajec a mrholenim. Jezero Okataina je plne obrich pstruhu a je u nej Seda. Zdravime se, on jako vzdy pomoci darku – tentokrat par flasek luxusniho vino a balik cokolad. Mu hrabe. Prales kolem jezera je paradni, obri ferny jak borovice, jezero pruzracne, ale pstruzy o trpytku nejevi zajem. Par jich projizdi po melcine kolem mne, ale to je tak vse. Lucka s Sedou zdolavaji kratkou vyhlidkovou trasu kolem jezera a vzdycky kdyz me potkaji, zdrave me hecuji. Marnost nad marnost.

Nad hladinou jezera se rozleha sladeny krik mnoha hrdel, spis pisen nez krik a my spatrime dve pradavne maorske waka, dlouhatanske zdobene kanoe, prorezavajici temnou vodu uprostred pralesu. Nikde ani zivacka, jen splouchani vesel do rytmu hlasu, dvakrat patnact paru tetovanych rukou a vse je pet set let zpatky a my jsme pri tom a ten obraz nam nezmizi z mysli az do rana.


15.6. patek

Na Coromandelu zachranim Sedu a pri navratu domu se v Thames stavim v obchudku s cerstvymi muslemi a USTRICEMI! Popovidam si s prijemnou prodavackou a odvazim si tucet zavrenych zivych ustric (5 NZD) a kelimek nalozenych cesnekovych zelenych musli. Ve 12 jsem doma a Lucka hlasi navareno, napeceno, uklizeno, vyprano, od rana se pry nezastavila. Dlabeme vybornou bramboracku z zampionu a prikusujeme skvelou buchtu s ovocem (dle Betky recepisu), lajntuchy se nam susi nad hlavama a je pohoda.

Lucka: Jo a Tomas se dorazi ustricema (FUJ!). Pak jde na ryby - ja na kone. Jsou to desny zlaticka, ale opet zadny jezdeni, jen prace. Podle me me Patrick ty veterinarce tak trochu vnutil a ji je blby nerict, ze tam ma lidi dost. Je tam totiz jeste jedna holka Loren, co ty kone jezdi (jsou tam vlastne jen 2 k jezdeni, 2 jsou nejake Andrey a jedna kobyla je brezi). No nic, tak se snad aspon nekdy svezu.

Vecer jsem sla volat Dase a mame, Tom mi sel k budce naproti, pac ho vypudil Patrick, ktery se zas vratil vesely z Cafe a mel o me starost. Takze byla zas vesela konverzace.

16.6. sobota

Z postylek se nijak nehrneme,

Lucka: je kosa jak v marnici. Posnidame s cepicema na hlavach, zatimco Patrick dela pruvan v celem dome, aby se alespon trochu ohral. Pak prijizdi nejaky typek, ktery by mel udajne prorezat Patrickovu dzungli. Moc tomu ale neverim, protoze si neumim predstavit blazna, ktery by chtel prosekavat takovyhle prales a jeste v dost neschudnym terenu.

17.6. nedele

Lucka: Rano se nam jako tradicne nechce z postylky, je furt pekelna kosa. Tom je na tom asi lip, ale ja vazne uvazuju o pyzamku. Pak snidane, volame tomu nadejnymu kontraktorovi a domlouvame se s nim na stredu, tak to snad klapne! Jdeme si zabehat na plaz - telo moc nechape, co se s nim deje, ze se ma hybat v takove zime. Patrick v garazi uz druhy den opravuje svuj jeep a skoro to vypada, ze se akce zdarila - trese se se mnou podlaha, kdyz Patrick jeep nastartuje. Tom pak razi na rybky na Ohinemuri, ja chci na kone, ale prichazi sms od Ivet a Tomase, ze za chvili dorazi s vecma, ktery s sebou do Austrosky nepotahnou. Tak cekam. A cekam dlouho - to bych stihla i ty kone, ach jo.

Tak aspon ze zalu varim karbanatky a bramborovy salat. Tomas a Iveta privezou strasne veci - mezi nimi i autolednicku, kterou jsme chteli kupovat - super. Berem si z toho nejake nadobi, 2 mikiny a jedno tricko, AJ pro samouky, ostastni nechavame druhe polovine WBDT. Sme holt mekkosrdcaty!

Kdyz odjedou, dame vecu a nabidnem i Patovi, ktery se uplne rozplyva nad mym bramborovym salatem. Takovy pekny poklidny vecer s karbanatkem, Simpsnama, Earlem a telefonatem brachovi.

18.6. pondeli

Lucka: Odpoledne vyrazime na plaz zkusit stesti na rybach, ale skoro to vypada, ze pres zimu bude bida jak se pstrouzkama, tak i s morskyma rybkama. Fotime par romantickych obrazku vyuzivaje nas novy stativ a ja se vyhrivam na slunicku jako had. Tomas beha po plazi az do vecera bosy - je to cvok, nebo se uz meni v kiwika (ono to vlastne vyjde nastejno) - zatimco ja pridavam vrstvy svrsku. Pak jdu chvili na net, koupit pomerance na palacinky a domu, kde je Tom i Patrick, ktery nema zrovna uzasnou naladu. Zas ty jeho stavy.

Poziraje Tomovy uzasne palacinky vitam prichozivsi druhou cast WBDT. Z toho jejich vejletovani po Coromandelu jsou vsichni pekne nachcipany. Pry promokli na prvni vychazce a zbytek stravili v aute, aby stihli projet co nejvic. No proti gustu...

Patrick je stale nemluvici, ale aspon topi, tak nemrznem. Tomas vola vecer do Strakonic pres Japonsko (nejak psychicky nevydrzel povinny uvodni dlouhy japonsky projev pani z Go Callu), a tak se dozvidame jak si tam ve Strakonicich vsichni hezky zijou.

19.6. utery

Rano zkousim stesti na utesu na rybach, ale krome vychodu slunce vedle Mayor Islandu a zmrzlych rukou a vseho z toho neni nic. Cely dum je totalne promrzly, a tak s Luckou odhlasujeme jednomyslne opet na plaz. Vyrazime hned po poledni a je to takove louceni s rybama. Neberou vubec a ja je necham byt az do jara. Na plazi je krasne, vsichni vcetne Pua a Tygra se vyhrivame v zavetri, konecne teplo! Trochu studujem Rough Guidea, trochu AJ a Lucka dopisuje denik. Zbalime se driv, nez se ochladi, uz kolem ctvrte.

Doma porad panuje kosa, aspon ze Patrick zatopil, vsichni chcipaji a my uz se hodne tesime na jaro.

20.6. streda

Ke kose se jeste pridal dest.

Po volskych vocich jedeme do Taurangy, ale z plaveckeho vyletu se nakonec stava uredni den. V Kati ulozime prachy a proberem Icko, v Tauranze 2hod na netu (fura fotek a vypalena DVD), antik (nic), vsechny mozne sportovni kramy, pakac, ovoce-zelenina, dalsi Icko (nakup spousty map treku) a vse se tak protahne, ze se vracime az po osme a bez plavani.

Vecer volam Malcolmovi, pry se v patek rano ozve a uz by se melo delat. Doufejme!

21.6. ctvrtek

Je teplo! Neuveritelne! Z niceho nic se vratily teple dny a ja zas chodim po dome v kratasech a tricku a netopime. Po pareckach k snidani odjizdim na windsurf do zalivu, pred chvili skoncil high tide a vitr je o dost stalejsi nez minule. Poryvy cekem dlouhe, davam i gyby a zajezdim si temer 3 hodiny na 6.3m plachtu. Opravdu si to dnes uzivam. I v dost silnem desti. Ivan byl na lekcich kitu v Tauranze (sileny prachy) a Lucka behat. Betka nikde a Lucka II. v posteli, na rozdil od Betky je jeste marod. Patrickovi uz je lip a po Lucky cibulacce-cesnecce a svaraku je s nim docela mila rec. Zve nas na sobotni 4WD adventure na jeho zprovoznenym jeepu. No uvidime, jak s praci. Malcolm zavola zitra rano.

Vichrice clouma domem a do oken pokoje a ted i na strechu nad posteli busi dest, ale je to veselejsi. Je totiz zase teplo!

23.6. sobota

Lucka: Tom jde neuspesne na serfik (nejak ma na tenhle vitr moc velky plachty nebo co) a ja vyrazim s Betkou po plazi do Bowentownu. Jdu bosa a ukaze se, ze to neni az tak rozumny, protoze po navratu me zacne straslive bolet cela prava "nozni" klenba, ze skoro nemuzu chodit. Ale prochazka to byla paradni, to zas jo! Vecer pajdajice zapejkam vedzis, co tak uplne vedzis nejsou, pac jsou s pravou sunkou a syrem a macime je ve smetane s cesnekem. Dyt to rikam, je tu ze me hospodynka.

Vecer Patrick nekam mizi a prichazi asi po 3 hodinach ve spatne nalade, ze jsme nekontaktovali typ na praci od Grega. Problem je ten, ze nam pred tim o tom nic moc nerek, a uz vubec ne, ze je to od Grega (nejakej jeho znamej). Patrick nas dokonce osoci, ze nechceme delat atd.! Oponujeme mu jen ja s Tomasem a pak jdeme spat. To me Patrick fakt nasral. Nejdriv nam ve svem depresivnim obdobi nic nerekne a pak z nas takhle dela voly. No nic, asi nemuze byt kazdy den uplne happy. A Pata je magor maniodepresivni.

 

24.6. nedele

Adrenalinovy jezdeni, shaneni prace. Tot hlavni body dneska. Rano se mi nechce vstavat (uz nejmin 3 vecer a noc jsem lezel v mapach, pruvodcich, trekach a rybim radci a vyrabel itinerare treku), kontraktorovi na pruning Malcolmovi asi taky ne, protoze ma vypnuty telefon. Po pul desate se mu dovolam a je to zas to same, jako uz cely tyden - musime cekat, v Kati v sadu pry prselo, majitel nas tam nechce.

Vsichni tedy vyjedeme za tajemnou Andreou do kavarny pred Kati, zda ma jeste pro nas ten skvely job, co nam dohodil Patrick a potom kolem nej udelal takovou scenu, abychom zjistili, ze o nas nic nevi, tajemna ze neni, protoze uz jsem s ni dokonce i telefonoval a ze ten job zas tak skvely neni.

Zkousel jsem ji totiz uz pred casem z inzeratu ve Waihi Platku a jedna se o sber rebarbory, malo hodin za malo penez. Ale vcera vecer z toho bylo diky Patrickovi hodne nasrani. Po ceste zpet se rozloucime s Tomasem a Ivetou (maji par hodin do odjezdu) a oni se pred Austroskou jeste zbavi dalsich par (pro nas) uzitecnych veci.

Doma bafnu windsurf a kolem druhe uz to mastim po zalivu. Vitr skvely, staly, bez narazu, high tide, obcas slunicko a na sobe 2 neopreny - co vic si prat. Kdyz prijizdi Lucka a spol s fotakem, vitr zesili a ja mirne litam silne preplachtenej a preprknenej. Dam si par gybu a nechtenych skoku, ale je to dost vycerpavajici masakr.

Vecer si s Patrikem v klidu vyrikam, co je s praci a jake mame novinky. Snazi se dneska od rana ze vsech sil, je neobycejne mily na vsechny. Ach jo, je to s nim vazne tezky!

Vecerni blok - Pratele, 2x Simpsni, Earl a CSI, pizza se sunkou (home made) a do postylky. Zavlazime pokoj, ja poctu v pruvodcich, projedu Lucky fotky ze serfove akce (skvele!) a spat.

Vitr se jeste obcas opre o barak, ale jinak slabne. Ruce a ramena me boli jak prase, ale usinam vyradeny a v mnohem smirlivejsi nalade nez vcera.

25.6. pondeli

V ruce sviram svazek tlustych stonku a jedna-dve-tri-ctyri, odsekavam dlouhym nozem listy. Pruning se opet odklada, pry jsou nejake zmatky s poctem lidi, a tak nastoupime v 8:30 s Ivanem na zkousku do rebarboroveho pole. Po jedne strane momentalne zaostaly, lec mily mohutny Maor, po druhe pipinka v bunde s koziskem a tygrima gumovkama, za zady hulici sefka Karen, pohodarka a sympatacka. Jedna-dve-tri, ze stran a od sebe a ctyri, ze predu, ostry nuz odlupuje tluste zilkovani lupenu jako po masle. Je tedy lepe drzet plodinu co nejdal od tela a hlidat si prsty. Nastesti od zeme se listy jen odkrucuji, to je o dost bezpecnejsi.

Prace je to celkem snadna a brzy bychom urcite zvladli vic nez jen 7 kosu za hodinu (pry nejlepsi trhac - asi ten maorsky hoch), ale po 2 hodinach se pro dnesek konci a my jdem domu. Karen je s nami spokojena, ale nikoho dalsiho z nasi party uz nechce, ani na vymenu na zacvik. Ale jako nouzovka by to slo.

K veceri sezerem obri rump steak za 10 NZD, pres 700g, od medium po rare, bozi! Potom si vsichni povidame s Patrikem, je ted tak milej, az je to zvlastni. Ivan ma svatek, ale chova se tak divne, ze se Betka nastve, nikam ho nepozve a jde se spat.

26.6. utery

Za mokrymi (zevnitr) okny zari slunce, je pekna kosa a trpytek na pstruhy, ktere mi poslou z Cech, je pry za 2 tisice, jak pise bratr. To bude v rijnu narez!

Malcolm se vcera vecer neozval, zkusim ho ted. Pisu zmrzly u caje, Lucka venku vola bratrovi z budky, kam a co ma odeslat. Vitr ustal, skoda, ze vsechny ryby stavkujou. Malcolm to nebere a caj vystydnul driv, nez jsem se napil.

S Luckou si pak k snidani aspon pritahneme kaminka, abysme uplne nezmrzli a vsichni v dome pak vyhledavame mista, kam sviti skrz okna slunce - tam je krasne teplo.

27.6. streda

Lucka: Mily denicku, to je kosa jako krava, fakt to jinak rict nejde. Normalne mi v noci mrzla hlava! To je husty! Ale ve skrini je jeste jedna deka, tak ji vyperu a dam si jeste jednu vrstvu do postele. Dulezity je, ze me uz prestavaji bolet mandle (i kdyz po ranu to musim dycky rozchrchlavat) a i na nohu uz muzu naslapovat lip. Tak uz jen o par stupinku vic a bude to parada.

Tom:Malcolm to nebere, slunicko rozehriva velmi pomalu zmrzlou rebarboru, do ktery kdyz klepnete, udela se dira v ledovem krehkem lupenu. Do jedne udelame s Ivanem kazdy 14 kosu, peknych 28 NZD hrubyho za 3 hod, a s pocitem trochu pracovnim se vracime k holkam s naruci nakradene rebarbory. Rebarbora je to neskutecna, krehoucka a lahodna, buchta z ni (Lucky prace) skvela, ale jeste lepsi je jen tak sparena a zamichana s cukrem. Priste nakradem vic!

Shanime praci. My s Luckou na netu, Ivan s Betkou na telefonu z budky a Lucka II. hleda v novinach. Na netu to vypada nadejne leda na Jizaku, jestli tu nic nevyjde, jedem hned pristi tyden. Telefonovani bylo neuspesne, vetsina jen zaznamniky, ale v novinach par kontaktu na prunovani preci jen je. Chytne se z nich hned jeden, v patek schuzka az v Te Puke, od pondelka prace, ale pry ne "full time job" a jen na 14 dni. Aspon neco, uvidime. Dalsi kontakty jen nic, mozna, uvidime. Stejne jako Malcolm. Ten je cim dal vic nic.

Odpoledne az do vecera travime u kamen v pokoji. Lucka se zkousi ucit, je nastydla jak koroptev a ja sepisuju treky a do vecera stihnu skoro vsechno. Zatim to vypada na 7-8 treku. Vic nez mesic ciste chuze po Jizaku! Vecer slupnem pizzu, trochu povidame a trochu civime na nic v TV, pak vytopime pokojicek do ruda, zalezem pod 2 periny a krasne chrnime az do rana, kosa nekosa.

# Lucka II. pred spanim zakryvala kamna dratenym krytem proti jiskram. Velike kovove ucho, za ktere se kryt prenasi, ji prislo podezrele trcici z kamen, a proto ho zarvala hluboko do roury v komine. Lucka I. to zitra rano najde a 5 minut se tomu bude sama v pokoji smat. Ou je!#

28.6. ctvrtek

Lazy day. Den vsech lenochu a lenosek.

Z postele lezeme az kolem 9te, kdyz od 8mi probirame treky, Ivan s Betkou se dokonce vykuli az v pul jedne, rovnou k obedu. My snidame prepychove, vajicka na mekko, tousty, marmosku a salam. Dopoledne se prevali do sniciho odpoledne, kamna se snazi cely den a ja dokoncuju posledni trek, teda aspon na papire, Nelson Lakes, na ktery mam prospekty, a objevuju novy, Copland, na ktery zadny prospekty nejsou a asi nebude prdel na nej vysplhat. Uvazuju o behu, ale boli me jeste trochu podprdelni sval (zrejme mrcha pisek na plazi) a Lucku klenba a ma rymu.

Povecerime snad 2 kg rybiho masa - obriho kahawaie z Orokawa Bay v testicku a v 8 uz sedime u Petera a Toni na koberci v jejich luksusne pretopenem byte. Pokrafeme jak se prunuje pro Ralfa a tak, popijem piva a vina s ovocem a ja po 10. zas vsechny odvezu domu. Se trema malyma pivama jsem jeste v norme. A hlavne ze tu bojujou proti "drink and drive"!

Nebe se zatahuje a teplota mirne zveda, v pokojicku ani nezavlazujem, zalezame pod 2 periny a rovnou spime.

# Lucka II. na navsteve zrejme presne nepochopi system zachodovych dveri a vyrobi z soupacek litacky. Ou je!#

29.6. patek

Lucka: Muj mily denicku, dneska jsme s holkama zabodovaly! Kluci jenli na rebarboru, a tak na nas zbylo domluveni prace v Te Puke. (Pred tim to domluvil do telefonu Tom.) Takze! Jsme vstavaly ve ctvrt na 7, abysme ve trictvrte vyrazely smer Te Puke v sestave ja, Lucka II., Betka. Dorazily jsme tam presne na cas, jen jsme misto Toma hledaly Mathewa (Tomas nejak spatne porozumel). Ale nakonec vse klaplo - mame zacit prunovat od pondelka, za 13,50/hod! Je to bohuzel jen na 14 dni, ale aspon neco pro zacatek. Protoze! Je k tomu navic i barak (hruzy) za 30 NZD/osoba/tyden a ja si myslim, ze by v nem pak slo zustat i dyl a hledat praci okolo Taurangy, coz by melo byt asi o dost jednodussi. I kdyz ten barak je fakt sila! Zachodovy okna vlastne moc nejsou okna, v kuchyni je okno praskle, topeni mame prislibene od Toma (sadare). Ve spolecne mistnosti moc nabytku neni a koberce fakt dost smrdi. Ostatni mistnosti jdou, i kdyz o utulnosti se opravdu mluvit neda. Ale usetrime hodku na cestu a prachy samozrejme taky. Bude to na celodenni brigadicku, pac v tomhle bych fakt nespala ani den, aniz bych to uklidila. Bych problinkala celou noc.

Dal jsme vyrazily do Taurangy do 2$ shopu nakoupit uzitecne veci pro uklid a praci. Koupily jsme pro vsechny cepice - pro holky ruzovy, pro kluky cerny. Krasny! S fernem a napisem NZ! A rukavice! Krasny! Cerny! Vse po 2 dolarech! Pak do pakace a domu.

Patrick nepracoval - zatapel v krbu a mel velke pradlo. Kluci byli jeste na rebarbore. Kdyz prisli, povedely jsme ty radostne zpravy a od te chvile bylo opravdu valeci odpoledne. Venku prselo, ja nemohla mluvit (nak jsem ztratila hlas), usnula jsem v kresle, ...

Jo a Ivan se na rebarbore skoro podriz a prinesli OOObrovsky pytel rebarbory! Mnam!

30.6. sobota

Liny den. Ac sileny celonocni lijak odpoledne ustal, nevystrcili jsme paty ni spicky z domu a valeli se jak ta prasata (hlavne ja). Holky vyrobily strudl z rebarbory (lepsi nez z jablek), domluvily s Tomem (sadarem - od tehle chvile oznacime sadare jako Tom a Toma jako Tomas), ze mu zitra prijedem do baraku, a ja s Andreou, ze s rebarborou zatim koncime. Patrick ode me prijal zpravy o stehovani bez mrknuti oka, zato zbytek dne si to vynahrazuje. Chova se jako maly dite. Vetsinu casu trucuje ve svem doupeti a nevychazi. Pry ma zkusenosti a my ze budem chtit cestovat a mame lepsi nabidky a takovy blaboly. Nenecha se presvedcit, ze se vratime, tak to vzdavam. (Lucka to vzdala davno, ztratila totiz hlas, a tak jen skuhra a septa.)

Peter a Tona se prijedou rozloucit a posedi az do vecera. Taky delaji, jako kdyz uz letime domu. Bonbonek na zaver dne je "Hide and Seek" s De Nirem a Dakotou Faning, skvele natoceny, jeste lepe zahrany, ale bohuzel mirne predvidatelne koncici thriller, po kterem na Lucku padne takova hruza, ze kdyz se ji zeptam, zda nevi, proc je za mrazakem obri srp na nasade od sekyry, chysta se dnesni noc zabarikadovat v pokoji pred Patrickem.

Tak radsi ten desny nastroj (mimochodem podivuhodne ostry!) uklidim do garaze, at aspon slysime rachot, az si pro nej Patrick pro nej v noci pujde.

Pri Smrtonosne pasti krizene s ragby (All Blacks proti klokanum) spokojene usinam ve svem oblibenem polohovacim kresle, ale nakonec se prinutim prelezt do postylky. Chvilku jeste uvazuju, ze pritahnu kaminka pred Patrickovy dvere, aby pres ne prepadl,az na nas vyrazi, ale pak usoudim, ze bych mu tim dost zneprijemnil cestu na zachod a radeji usnu.

 

1.7. nedele

Prezili jsme i pres blbe sny az do rana. Balime vse, o cem soudime, ze se nam bude v novem dome hodit a zbytek tu nechavame - surfovy veci, rybi veci, hodobozovy veci a tak. Pribirame i polstare, deku misto prosteradla a prisedsi Patrick (uz zase v pohode) nam auta nezistne doplnuje konvici, dekama, a dokonce kamnama (asi sam zmrzne) a pribalil by nam asi i cely barak, kdybychom se tolik nebranili. Domlouvame se s nim, ze za tyden prijedeme minimalne na navstevu, loucime se tedy kratce a kolem poledne vyrazime do Te Puke za novym dobrodruzstvim.

A ted tady je! Zvlaste celoodpoledni uklid domu a vyroba zachoda, koupelny, kuchyne, spolecenske mistnosti a pokoju z toho, co jsme tu nasli. Samotny barak neni spatne reseny, naopak, je celkem sympaticky, ale zanedbany a "dojebany ako ciganske hracky", jak by rekla Tona. Ti, co tu bydleli pred nami, museli byt desny prasata, kdyz jim to nevadilo.

Lucka kultivuje spolecne prostory (zvlast na hajzliku si, dle sve byvale profese, libuje), ja davam do lajny nas pokoj. Venku uz od dopoledne leje, ale desne. Sad kolem zpustoseneho domu je opadany a osirely, vsude kolem hluboke bahno a mokra trava a pote, co zjistime, ze televize nema signal a nemame koupeny alkohol, propadame zvolna depresi. Totalne se promocim, kdyz vyrabim lavku z prken pres bahno mezi cestou a krytou verandou lemujici cely dum (aspon to!) a pak uz je vse hotovo a obyvatelno a jde se jist, vsak jsme toho za cely den mnoho v ustech nemeli. Testoviny s tunakem potesi, mene uz nas sef Tom, ktery privezl nefunkcni plynova kamna. Aspon ze mame ta Patrickova, elektricka olejova, a pak jeste jedny malinky elektricky. Domlouvame se s Tomem na rano, ze nas vyzvedne a snad nebude uz lejt a on nam tu necha Ralfa. To je pomensi cerny labrador, tak pratelsky, ze se pred kymkoli svali okamzite na zem a ceka na hlazeni. A taky zjistime, cim je nacichly cely dum. Zrejme to tu bezne fungovalo jako jeho bouda. Ralf smrdi, ale je moc milej.

Az okolo desate rozlozime nalezene Monopoly a hrajem skoro do pulnoci. Ja do te doby prijdu prakticky o vsechny penize a zadluzim se az po usi, a tak vetsinu casu travim ve vezeni, kde aspon nemusim nikomu nic platit.

V noci pak zalezem do spacaku, zatahneme zaves pres nase obri prosklene soupacky a spime jako dudci. Nastydli dudci. Protoze po tech hektolitrech caje oba putujeme v noci na zachod. A ten je pristupny jen zvenku, na konci verandy. Brrr!

 

2.7. pondeli

Budime se docela prijemne vyspali, postele jsou tvrdsi nez ta trampolina u Patricka a pokoj o dost prostornejsi a nesmrdi v nem naftalin.

Chvili po osme nas vyzvedne Tom a my za nim jedeme 5min do sadu, kde nam rozda zahradnicke nuzky a predvede, co od nas ocekava. Strihaji se male dvoulete stromky a vyrabi se z nich jediny klacek, trcici ze zeme do vyse prsou (jak kterych). Prace je to o dost lehci nez vsechny, co jsme dosud delali a docela nas to bavi. Platit by nas mel 13.50/hod (luxus!), vcetne dvou ctvrthodinovych pauz, pulhodina na obed je neplacena. K nemu dojime ty testoviny.

Vecer zjistujem, ze ze strihani asi skutecne bude bolet ruka. Zacina nam tuhnout a otekat.

 

3.7. utery

Rano se budime s necim obludnym na konci prave paze. Ja mam ruku 2x vetsi nez normalne, nemuzu hnout prsty a bolest v ni je takova, ze me nenecha rano dospat. Nemuzu ani psat, proto budou dalsi vstupy znacne kraceny. Vsichni se kroutime bolesti a nevime, jak budem dnes strihat, kdyz ani neudrzime hrnecek s cajem.

Ale strihame. Od 8 do 5. Pomahame si druhou rukou a lamanim a makame docela rychle, protoze s nami (zvlaste odpoledne) striha i Tom. Pravacka se mirne rozcvicila a odpoledne uz to neni tak desny.

Vecere, studium pruvodce Rough Guide a spat.

 

4.7. streda

Ruce se lepsi, tempo jsme zvolnili ( a stipeme zas cely den), jelikoz se k nam pridali dalsi lidi (parta Brazilcu a Kiwik), kteri jsou hodne pomali a tudiz nema cenu se nikam hnat.

Vecer prijizdi Seda s desnym mnozstvim jidla (uz zase). Neco rozdame, ale stejne nam zbyva hora dobrot.

Volam na inzerat na sber avokada, mam se ozvat v pondeli a nevypada to beznadejne. Zacinat by se melo nekdy v srpnu a nase prace tady se zrejme protahne na 3 tydny, tak by to i navazovalo.

 

5.7. ctvrtek

Odpocinkovy den. Cely den se pomalu prochazime sadem, ktery nekdo pri pruningu odflaknul a opravujeme gumicky na vetvich za 13.50/hod. Je krasne, teplo, slunce. Dobre placena prochazka!

Vecer dorazi Seda s antenou a DVD prehravacem. Antena televizi nepomuze a DVD nejde pripojit.

Ruce se nam uzdravuji.

Piseme, Patrickovi, ze prijedem na navstevu. Za deste, nebo v nedeli.

 

6.7. patek

Strihame do pul 4, kdy nas vsechny zazene slibovany lijak. Nastesti prisel az takhle dlouho.

Dlouhy vecer si kratime vyrobou naladoveho kolecka. Kazdy ma svou sipku jako rucicku u hodin a nastavi ji podle nalady do vyseci oznacenych od "skvele po straslive" rozpolozeni. Je zajimave, ze peti dospelym lidem trva vystrihnout a nalepit par papiru okolo 5ti hodin. Koncime vycerpani po 11te nocni a vysledek neni zrovna precizni. Zvlast, kdyz se Lucce II. podari jednu barevnou vysec prilepit krive a druhou umastit. Radeji ji to hned vezmem a uz nic dalsiho ji nenechame delat.

Ruce boli, mravenci v nich utoci.

 

7.7. sobota

Klasicky od 8 do 17. Tom ohlasi na zitra volno. Ivan ma ponorku a striha s Brazilcema. Odpoledne uz slusne vali portugalsky. Vecer pokecame a usiname v desny kose, jez nam panuje v pokoji. Zabaleny do spacaku a jeste obleceny.

Pise Patrick, ze dorazil balicek od brachy. Hura! Trpytky, CD "Ivanku, kamarade" a tak. Ju! Odpovidame, ze zitra odpoledne nas tam ma.

Ruce boli min, mravenci se zacinaji rojit.

 

8.7. nedele

K ranu me i Lucku budi desne bolesti v prstech prave ruky. Den volna se preci jen hodi.

Po behu a sprse mirime s Luckou II. na zadnim sedadle do centra Mt Maunganui, kde ji vysadime na net a sami splhame na Mount. Plaze a promenady okolo jsou plne nedelnich vyletniku, slunce pere do chladneho vzduchu a na horu to neni daleko, jen nahoru. Prijemna prochazka s uzasnymi lookouty vyzivajicimi k castym fotografickym zastavkam. Po dlouhe dobe jsem venku jen v sandalech na boso, tricku a kratasech a je to moooc prijemne. Po sestupu (nezapomneli jsme na vrcholove foto s nasim stativem) naberem Lucku II. a pak uz rikame Patrickovi, zalezlemu pod jeepem v garazi, "hallo" a pijeme jeho "ugly coffee" a jime crackery peprove s tunakem z konzervy (mnam!) a povidame si a mame radost, ze z nas ma Patrick radost a o nas starost a ze se na nas asi i tesi, az se vratime. Ivan s Betkou u nej byli pred nami, my se s nim po 7me vecerni rozloucime, on nam chce na cestu rozdat zas celej dum, ale my berem jen prodluzovacku, jinou konvici (ta stara kopala), nase CD a jedem pres pakac domu. Teda domu, spis do prechodneho Domu hruzy. Doma je pro nas tady na NZ porad jen Waihi Beach. Az bylo smutny, se tam na tu chvili podivat.

Pri prijezdu nas u Domu hruzy cekala vacice. Svitila cervenyma ocima a zdrhla, az kdyz jsem na ni pustil dalkovy. Potvory zvedavy zravy!

Za dnesek nas rozveselila jen Lucka II., ale to zas poradne, az jsme padali ze zidli, plakali a drzeli se za bolava bricha, kdyz se rano zcela vazne zeptala, proc vlastne netopime tema plynovyma kamnama. Po tydnu, co stojej v koute, my o nich povidame, jak by byly fajn, a klepeme se u elektrickejch radiatoru! Kdyz nase zachvaty pomijely, vesla Lucka II. s hrdym a preziravym pohledem do kuchyne a zakopla o prach tak, ze preletela celou mistnost az do kuchynske linky. Kdyz jsme po pul hodine utreli uslzene oci, zaprisahali jsme ji, at uz proboha zadne dalsi komicke vystupy nepripravuje, ze je to na nas dneska moc. To devce je poklad!

9.7. pondeli

Velka zima, mravencu jen par, strihame v dost hnusnem pocasi - mzeni az destik a zadny hic - do 2, kdy dodelame sad, kluk kiwik, co dela supervizora, potrese Brazilcum rukama a rekne "good bye" a nam, ze se uvidime zitra rano v 8 u Toma. Tomu rikam zvraty!

Jsme radi, ze delame pro Toma dal a ze je konec, protoze prsi, a ze mame kazdy 500NZD, co nam Tom prinesl, a ze ubytovani v Dome hruzy je jen 120 NZD celkem, coz dela 24 NZD/jednoho/tyden, a ja, ze se muzu prezout, protoze mi praskla zanovni gumovka a levou nohu muzu zdimat.

Vecer smazim v testicku filety z morskych cudel od Sedi a sezrat je je mnohem zabavnejsi, nez je vyrabet. Vcera jsem se z filetovani malem pominul.

Dobra zprava! Na Kauri Point Rd, tedy kousek od WB, mame domluveny trenink na hydralade na sber avokada, ktery zacne uz v srpnu. Takze zrejme ta prace nakonec klapne. Mozna mezi avokadem a dnesni praci jeste domluvime naky tyden v pakaci, uvidime.

(Mozna nekoho mate nase terminologie tykajici se pakacu. Tak tedy. Pakac je Pack`n `Save, retezech nejlevnejsich obchodaku se zradlem a cimkoli. Pakac je pro nas rovnez "packhouse", misto, kde se bali nasbirane ovoce a strka do obrich mrazaku, da se v nem sezonne pracovat , ale moc tam neplati a je tam nuda. Tak se v tom vyznejte.)

Posedime, popovidame, ja si zase poctu v RG a jdeme spat, tentokrat s kamny na celou noc, odlozim tedy termoelastaky a mikinu a muzu psat v postylce. Teda chvili, dokud me nechytne do ruky krec. Coz je kazdych pet minut. Jsem zvedavej, co nas zitra ceka za praci.

 

10.7. utery

Vytahnout bambus, zahodit, vytahnout bambus, zahodit. Do odpolednich hodin zbavujeme mlade kiwi stromky, jez se drzi prvnimi vetvemi dratu, bambusovych podper. Pracujeme tak pomalu, jak to jen jde, Supervizor a zbyly Brazilec zpomalili tak, ze jim i presto ujizdime. Brazilec dokonce dela s jednou rukou v kapse. Jedine, co je protivne, je hroziva kosa, na obed si jdeme na polivku domu a do sadu potom vyrazime navleceni o jedny ponozky, jednu vrstvu obleceni a zimni cepici vic. Pohodova prace se zmeni v linou prochazku, kdyz dokoncime kiwi a zacneme sundavat pomoci noziku igelity z kmenu cikasu ci co to je, ktere coby plot lemuji sad. Zelene plasty cpeme do pytle, jez s sebou tahame, a tak nejak celkove vyhlizime jak banda linych bezdomovcu uklizejici chodnik. Zatim uplne nejuzasnejsi prace, co jsme tu delali. Cely den nam zprijemnoval labrador Ralfik, ktery putoval s nami, loudil o hlazeni, behal pro bambusy a zral je a my ho vystrojili zlutou a zelenou obri masli z igelitu na obojku. Pry je ted "lonely".

 

11.7. streda

Opet zmena. Sazime listnacky do mezer mezi vzrostlejsi, ktere tvori vetrnou barieru mezi bloky. Diry v zemi jsou predvrtane, jen je musime prohloubit lopatou (ja s Ivanem, Supervizor hned na zacatku zahadne zlomil lopatu, aby se nemusel drit), pak vzit ostechtany stromek, diru uvnitr uslapat, vlozit stromek, koreny domu a nohama ho zahrabat a zadupat. Diky jilovite hline mame za hodinu natazena trisla jak Jarda Jagr.

K veceri si pustime ze Sedova mini DVD Pelisky a musime uznat, ze jsou cim dal lepsi. Zrejme tim, jak jsme dlouho z domova (tedy Cech, ne WB), jsme citlivejsi az precitliveli na ceske realie a sentimentalnejsi a vse nas v tom filmu vic rozesmiva a dojima. Zvlastni, vubec jsme netusili, ze nas potka nejaky stesk po Cechach.

 

12.7. ctvrtek

Vypada to na pekny den, rano pred dvermi na verande nespustim sveho typickeho kohoutka Pukeko "Kdyz rano ranicko...", abych probudil ostatni, ale pro tentokrat jenom zakokrham, az mi z dalky odpovi jiny kohout. Lepsim se! Cely den sazime plotove stromky a mne sveri na prejizdeni traktor i s trajlerem a mne se podari vytunovat blatnik od trajleru o branku tak dovedne, ze ho prakticky utrhnu. Brazilec predvadi naplno, co ze za 2 roky na NZ naucil. Vzdy, kdyz prijde Tom, maka jako my, pomaha a na cele kolo dokazuje, jaky je pracant. Vzdy, kdyz odejde Tom, zastrci jednu ruku do kapsy a ve vterine prejde do somnambulniho tempa, tak neskutecne pomaleho, ze jej nelze ani sledovat bez toho, abyste usnuli a padli k zemi. Kdyz ho vysleme taky vykopat nakou jamu, vyhrabe tak melkou, ze ji po nem musi Supervizor zvetsovat, a stromky uslapava tak lezerne, ze se musi do zitrka vsechny zritit.

Posledni radka nam vyjde akorat do peti, slunce ktere se cely den dralo skrz mraky na modrou oblohu, pomalu klesa k obzoru a chladny vitr, jenz nam oslehal tvare tak, ze nas vecer v teple pali jak po lyzovani, se ujima vlady.

Povecerime, popovidame, pokafujem, Lucky probiraji problemy Lucky II., ktera ma uz treti den podivnou naladu a nevi, zda se hned nesebere a nepojede domu, Ivan se pousti do predem ztracene bitvy zprovoznit nejakou televizi, aby pripojil sveho noveho Playstationa,a potom tradicne uleha a ja pisu a potom tradicne RG. Tyhle dny nejsou rozhodne NEJ NZ, ale co taky v tomhle pocasi a rocni dobe delat, nez vydelavat na leto.

 

13.7. patek

Uz od rana je zrejme, ze bude nadherne. A je. Chladny vzduch se pozvolna prohriva jedovatym sluncem a pres poledne po dlouhe dobe delame jen v tricku.

Pracovni den se line prekulil k veceru jako slunce, ktere zahriva Lucku odpocivajici na verande za lahodnych tonu blues, a za cely den se celkem nic nestalo, jen Brazilec se na chvili zmocnil traktoru a nepochopiv, k cemu je spojka a brzda, napral to na plny plyn do operneho sloupu a zmuchlal predek. Od te doby jsem traktor ridil zas ja.

Vecer se stavi Seda a pozve nas na pul osmou do hospody do Papamoa. Pri vareni vecere si kratime cas tyranim Lucky II., kdyz se pred ni s Betkou a Ivanem hadame, kdo ji ma vyvezt tenhle vikend na vylet.

My to nebudem! My jedem na ryby! Schuzka v hospode byla totiz pracovni, ponevadz s tetovacim Sedovym kamaradem Pepou a jeho zenou Janou, kteri maji lod, procez jsou 7 let na Zelandu. I zaradovali jsme se velice, kdyz prohlasil Pepa, ze zitra pojedem na ryby tou lodi, nacez jsme podekovali silnym hlasem a tvarili jsme se cnostne. Vedli jsme reci a pak Pepa s Janou museli v 9 dom, neb ona bere nejakou meducinu, procez jsme se rozloucili panakem korauky, s Sedou dopili pivo a jeli taky dom. A byli jsme zas dva.

Po navratu z hospody jsme do pulnoci posedeli s Betkou a Luckou II. (Ivan pry od pul 8 z trucu spi). Lucka II. se nas celou dobu pokousela presvedcit, ze je naprosto prumerna a normalni a my ze vse prehanime a nepustime ji ke slovu, kteryzto nekonecny a smysl ztracejici vylev zakoncila zaslapnutim vlastnich kalhot a padem. Ou je!

Mlecna draha zari, kdyz pri curani v temnem sadu zaklonim hlavu, a kosa je drasticka. Zitra ma byt ale znovu krasne a kamna v pokoji hrejou. Lucka pekne chrape, Medvidek Pu se zahriva s Tygrem, akumulator do fotaku na zitra se dobiji a ja se tesim na vylet.

 

14.7. sobota

Caj ze vcerejska me vzbudi a vyzene ven pred 7mou ranni, a i kdyz se pak zpatky zachumlam do spacaku, ze je jeste na vstavani brzy, vzpomenu si najednou na dnesni chytani a uz neusnu, jen se prevaluju jako vorvan a zase se tesim.

Po snidani namazeme chleby, banany nechame doma (na lod nesmi - zajimave!), pripravime s sebou obuv s necernici podrazkou (paluba je citliva), kterou nemam, tudiz asi budu bos, oskrabu namrazu ze skel a jedeme.

Lod ceka u domu na trajleru, oranzova, velika (6m), se silnym zavesnym motorem (az 55km/h), 4mi pruty a kapitanem Pepou, jenz ji nema cim spustit na vodu. Po hodine cekani a dalsi popojizdeni s Sedou kyzeny navijak sezenem a s Pepou ji dame v pristavu na vodu jako nic. A uz to jede, uz to frci! Nejdriv pomaloucku pristavem a potom, kdyz predpisove zahlasime do vysilacky "Mr..t, mr..t, jedeme na ryby" (pry povinne ceske hlaseni ceskych rybaru v cestine), rychleji a rychleji sirym oceanem. Stojime v jedne rade v kajute v predu, hlavy prostrcene otevrenou strechou a vystavene studenemu vetru a cakajici tristi (az na Lucku, ta je o dost niz) a snazime se, ruce krecovite sevrene okolo chromovaneho zabradlicka, vyrovnavat a tlumit priskoky, skoky, lety a hlavne drtive dopady, ktere provadi lodka na dlouhych a vysokych oceanskych vlnach. Po jednom zvlast zdarilem preletu, kdyz se vzneseme nejen my, ale i vsechny veci v lodi vcetne fotaku, svaciny a prutu a skonci na jedne hromade uprostred, si prepocitame kosti a Pepa rozhodne, ze pojedem na nejake blizsi misto, nez mel v umyslu. Otoci starodavnym drevenym kormidlem podle supermoderni GPS navigace a sledujic sonar ridi skotacici Entiry do klidnejsich vod. Kolem nas se potapi modri tucnacci, zaviri hejno ryb bomardovane racky a rybaky a slunce si hraje s mraky a voda meni barvy a i kdybychom vubec nechytali, byli bysme stastni jak blechy.

Kotvu spolu se zmrzlou tlacenkou (pozvolna roztava a laka ryby) spustime nad vyvysenym dnem, ale sonar mlci, vytahneme je tedy obe ven a hledame dal. Necekana vlnka nas nadhodi v plne jizde tak sikovne, ze uvolnenou kotvou malem prorazime prid a urveme tlacenku. Pripraveni o navnadu se mazane priplizime k velke turisticke rybarske lodi, kde maji jiste pekne nalakano, a s potesenim zaznamename, ze tahaji snappera za snapperem. Odmenime se jim naplno pustenymi prisernymi ceskymi hity 80tych let a spustime udice s kouskami tunaka na dno do 30m hloubky.

A trada! Zabery jeden za druhym, Lucka vytahne prvniho snappera, nad kterym se Pepa zaraduje, protoze shani malicke do morskeho akvarka ve svem tetovacim salonu. A brzy uz Pepa zabiji prvniho velkeho a pak i ja taham male, jen Seda nic, zrejme to zpusobily jeho pokusy s nastrazovanim frankfurskych parecku, kterymi mu nacichly hacky a ryby parky nerady. Nakonec se docka i on a je to velika pohoda spoustet a pak tahat ryby a uzivat si houpani vlnek a nicnedelani a vzpominat na "holku s citronovou salou" spolu s bubnujicim Vitou Vavrou.

Klid a mir prerusi Lucka, kdyz se dobrou ctvrthodinu snazi vytahnout na lod cele pacificke dno v domeni, ze zahakla osvobozenou kosatku Willyho, a posleze Pepa, kdyz se mu nakonci ohnuteho prutu vynori placata seredna obluda s tlamou jako vrata do garaze, o ktere rozrusene prohlasi, ze to je John Dorry, nacez ji upusti do vody pri zvedani na palubu.

Hodiny pokrocily, Motiti Island pred nami tmavne a zaleva se prilivem a my se vracime domu. Mnohem tissi a klidnejsi a unavenejsi nez pri startu. Lodka se riti po vlnach, nehopka, jen serfuje, na plny vykon a brzy zpomalujeme v pristavu a prirazime u mola pote, co do vysilacky ohlasime "Mr..t, mr..t, uz jsme doma". Po akrobatickych vykonech Pepy a Lucky na trajleru, ktere se Sedou pouze zkusene pozorujeme, a dlouhem rvani motoru navijaku, se podari vyvlect lod na zatopeny vlek, projedeme myckou, vysadime 2 male snappriky v akvarku a pak uz sedime u caje a ceskeho (!) chleba (pece ho tu a prodava jeden Nemec) u Pepy a Jany doma. Pred tim jsme samozrejme uklidili a zaplachtovali lod na dvorecku. Prispevek na benzin byl jen 20 NZD na kazdeho, ale takovy den byste nekoupili ani za litr. Snad poprve tu na Zelandu zazivame s Luckou pocit, jake to asi je, tu zit.

Den zakoncime u Sedi doma zabaleni v dece a obskakovani Sedou, jenz nam nosi pivo, vino, horky caj a cokoladu a tortilly plnene kurecim masem a pousti nam Nudu v Brne a potom sledujeme nase hochy All Blacks, kterak porazeji, rozohneni uvodni "hakou", jihoafricke floutky v ragbyovem poharu "Tri Nations". Tedy my s Sedou, Lucka spokojene drima, stejne jako osmikilovy kocour Mates, zmenseny levhart se svetlezelenyma ocime. O pulnoci ji nalozim do auta a prozivame cestu do sadu, kde zatopime u postele a padneme jako mrtvoly, at si ty snappery filetuje, kdo chce. A to jsme dostali vsechny, co se dnes chytili!

Nekdo si holt umi vybrat kamarady!

 

 









 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář